Sníh v létě
„Strejdo, Ela zase zdržuje“, volal na vychovatele Aleš a vzteky kopal do zdi. „Už jsme na tom koupališti mohli být.“ Ostatní děti už měly dávno přichystané plavky a ručníky a v horkém letním dni se koupání nemohly dočkat, ale Eliška se dívala z okna a viděla padat sníh. Její čas se zastavil v den, kdy ji od opilého táty odvezli do děcáku.
Jedna ztráta za druhou
Ani předtím nebyl Eliščin život procházka růžovou zahradou, na dvanáctiletou slečnu toho naopak musela zažít až moc. Máma fungovala jen prvních pár let, pak se naplno projevila psychiatrická diagnóza a nakonec se z léčebny, kde čas od času pobývala, už nevrátila. Tátu to zlomilo a neuvědomil si, že útěky k alkoholu připraví Elišku i o zbývajícího rodiče. Sociální pracovnice Soňa se snažila v troskách zbývajících po aktérech příběhu Eliščina dosavadního života najít pevné místo, na němž by šlo znovu postavit bezpečný domov, který jí tak strašně scházel. Její táta potřeboval jasně slyšet, že nikdo jiný není pro Elišku v tuto chvíli důležitý, a to uvědomění bylo naštěstí silnější než počínající závislost.
Věřit a podepřít
„Někdy naštěstí stačí jen ukázat cestu a podpírat rodiče prvních pár kroků“, řekla o spolupráci Soňa, ale ve skutečnosti bylo všechno o dost náročnější. Pravidelné konzultace, terapeutická sezení, ale také praktické rady, jak zvládat každodenní situace bez alkoholu, pomohly Eliščinu tátovi najít pevnou půdu pod nohama. Režim krátkých návštěv u táty se díky tomu mohl za několik měsíců proměnit v úplný Eliščin návrat domů. „Teď už zvládneme všechno sami, když jsme rodina,“ řekla při rozloučení Eliška Soně a smála se nejen pusou, ale i očima. Pořád jsou někde děti, které místo letního dne vidí za oknem padat sníh, ale Eliška mezi ně díky pomoci, která přišla včas, už nepatří.
Blog
