Přej si víc! Ale co když to nejde?

Když se Klaudie se svými třemi malými dcerkami nastěhovala do našeho tréninkového bytu, bylo sociální pracovnici Aleně jasné, že ji čeká spoustu práce. “Holčičky působily zanedbaně a mamince z pohledu čišela beznaděj. Naším posláním je ale pomoci právě takovým rodičům, kteří si nevědí rady, naučit se o své děti postarat.”
Vzít děti v neděli na výlet, koupit nové botičky po těch, co už tlačí – to všechno zůstávalo pro Klaudii v rovině představ. Bylo vyčerpávající neustále přemýšlet, kde ušetřit, a zároveň nést tíhu zodpovědnosti za svoje děti každý další den. „Někdo by možná mamince vyčítal, že se dětem málo věnuje, ale já viděla, že na to prostě nemá sílu,“ má pochopení Alena. Přinesla do rodiny nejen empatii, ale především konkrétní rady.
Po malých krůčcích
S Klaudií procházely rodinný rozpočet, hledaly cesty, jak efektivněji využít dostupné prostředky. Dvě starší holčičky, Klárka a Sofinka, se začaly těšit na příměstský tábor, který SOS dětské vesničky díky podpoře dárců dětem každoročně zdarma nabízejí. Klaudie také po korunách ušetřila na první návštěvu zoologické zahrady.
„Čekala jsem, že budou holky radostí skákat, ale byly spíš vykulené,“ vyprávěla Klaudie později Aleně. „Měly oči navrch hlavy a od žádné klece jsem je nemohla odtrhnout. Nejvíc se jim líbili sloni, takhle veliké zvíře viděly zblízka poprvé v životě.“ Alena měla radost z toho, že Klaudie dětem do zoo připravila svačinky a do lahviček vodu, to by ji dřív nenapadlo a holčičky by byly celý den o hladu.
I kousek stačí
Největší euforii zažily tři malé slečny, když Klaudie využila možnost navštívit s nimi šatník, který je pro rodiny k dispozici. „Tady skutečně skákaly radostí: prohrabovaly se sukýnkami, bundami, vybíraly si kousky, které se jim líbily a odcházely s pocitem, že mají něco nového. Něco, co si samy vybraly. Nevěřím, že z nákupu v Pařížské má někdo takovou radost,“ směje se Alena.
Pro Klaudii byl život poté, co zůstala sama se třemi malými dětmi, každodenním balancováním na hraně zoufalství. Díky naší pomoci a Aleninu nakažlivému optimismu ale teď už může Klaudie i pro svoje děti usilovat o něco lepšího. Aspoň o malinko.


