Chci podpořit

Přežít bouři

Příběhy dětíSOS Kompas

I když vaše pomyslná loďka pluje divokou bouří, s tak statečnou mámou, jako má Vojta, ji celou můžete bezstarostně prospat v podpalubí. A přitom nebylo daleko od ztroskotání.

„Vojta po celou dobu spolupráce nepocítil žádnou změnu. Veselý, přátelský chlapec,“ napsala sociální pracovnice Lída do zprávy pro úředníky. Zdálo by se, že její pomoc nebyla potřeba, ale nic není dál od pravdy. Vojtova maminka Kristýna zvládala i jako samoživitelka vše bez problémů: z azylového domu sama sehnala malý byt, kde nebylo vysoké nájemné, Vojtovi ušetřila na kroužek házené i na skauta, i když se ke konci měsíce musela vzdát večeří – dokud byla zdravá.

To, co nešlo předvídat 

Operaci obou rukou proto odkládala, jak dlouho to šlo, ale když při posledním nákupu neuzvedla ani tašku jen s chlebem a mlékem, musela si dohodnout nejbližší termín. Vzala si na něj dovolenou a všechno by bylo v pořádku dál…jenže operace se nepovedla. Po dvou měsících pracovní
neschopnosti a bolestí zkontaktovala preventivní službu SOS dětských vesniček.

„Když se odstěhuji k tátovi do 1+1 o 300 kilometrů dál, připravím Vojtu o všechno, co má rád: spolužáky, kamarády, spoluhráče,“ zoufala si Kristýna. A skoro neslyšně dodala: „Vím, jak mu bude,
stalo se mi to samé, když nás opustila máma a my se s tátou odstěhovali na Slovensko – bylo mi deset, stejně jako teď Vojtovi.“

Aby se syn měl líp 

SOS dětské vesničky pracují s rodinami tak, aby si všechno potřebné dokázaly obstarat samy – to Kristýna ale uměla, a kdyby byla zdravá, nikdy by od nikoho nic nepotřebovala. Zkušená sociální pracovnice obstarala akutní potravinovou pomoc a podařilo se jí najít nadaci, která zaplatila nájem na tři měsíce. Katastrofu se jí podařilo odvrátit na poslední chvíli, ale to nejdůležitější se podařilo. „Veselý, přátelský chlapec,“ mohlo stát ve zprávě: tak, jak by to mělo být.

Blog

Mohlo by vás zajímat