Posilování práv dětí v Bosně a Hercegovině

Ochrana dětských práv byla v Bosně a Hercegovině donedávna opomíjeným tématem. V zemi, která se vzpamatovávala z válečného konfliktu v letech 1992-1995 a která je stále rozdělena etnicky, nábožensky i společensky na několik navzájem obtížně komunikujících skupin, zůstávala práva dětí dlouho v pozadí zájmu. Díky spolupráci České rozvojové agentury a SOS dětských vesniček z České republiky i z Bosny a Hercegoviny se nyní dětem a jejich právům blýská na lepší časy.

Marco přišel do pěstounské rodiny v SOS dětské vesničce v Sarajevu společně se třemi sourozenci v jedenácti letech. Zatímco jeho mladší sestry si rychle zvykly na novou rodinu, nejstarší Marco se adaptoval obtížně. „Ze začátku se bouřil proti všemu,“ vzpomíná pěstounská maminka Isma. „Vadilo mu, že trvám na společných večeřích u jednoho stolu, že chci vždy vědět, kam jde a kdy se vrátí,“ vzpomíná. „Odmítal všechna nastavená pravidla, nedocházelo mu, že mám o něj starost. Všechno se zlomilo v momentě, kdy jsem šla do Marcovy školy řešit s jeho třídní učitelkou, že ho dva spolužáci šikanují, a zkusit se s ní domluvit, jak Marcovi pomoci. To se chlapci ještě nikdy nestalo. Jeho biologičtí rodiče do školy nikdy nešli, nikdy se ho nikdo nezastal, nikdy se mu nikdo nepokusil pomoct. Od té doby mi začal konečně víc důvěřovat. Dnes se už druhým rokem učí na truhláře a je moc šikovný, jsem na něj pyšná“ vypráví pěstounka.

Práva dětí v náhradní péči

Děti vyrůstající mimo vlastní rodinu patří v Bosně a Hercegovině mezi nejohroženější skupiny. Ať už se jedná o děti z dětských domovů, ústavů pro děti s handicapem nebo děti z pěstounských rodin, jsou obzvláště zranitelné – chybí jim ochranný val vlastní rodiny, který je pro ostatní děti přirozený.

Česká republika má po třiceti letech od implementace mezinárodní Úmluvy o právech dítěte do českého právního řádu na poli sociálně-právní ochrany dětí ještě stále co zlepšovat, v posledních desetiletích u nás ale rozhodně nastal v této oblasti obrovský posun. A podobně jako nám v prvních letech transformace velmi pomohli partneři ze zemí, kde v oblasti dětských práv byli v porovnání s námi napřed, tak nyní Česká republika pomáhá v těch zemích, kde jsou v naplňování standardů naopak pozadu. Bosna a Hercegovina jako jedna z nejméně rozvinutých států Evropy patří mezi prioritní země české zahraniční rozvojové spolupráce. Česká rozvojová agentura proto ve spolupráci s SOS dětskými vesničkami realizuje projekt Posílení práv dětí v alternativní péči v Bosně a Hercegovině.

SOS dětské vesničky jsou po celém světě známé svým důrazem na nejlepší zájem dítěte a ochranu práv dětí v náhradní péči. Organizace, jejíž kořeny sahají do poválečných let, kdy v roce 1949 založil filantrop Hermann Gmeiner první SOS  dětskou vesničku v rakouském Imstu, působí dnes ve 136 zemích světa. V České republice má již padesátiletou tradici, v Bosně a Hercegovině začala působit během válečného konfliktu v 90. letech. Po jeho ukončení tu vybudovala dvě SOS dětské vesničky pro pěstounské rodiny, v šesti městech působí její preventivní služba pro ohrožené rodiny, provozuje vzdělávací centrum pro dospívající a mladé dospělé odcházející z náhradní péče. To vše při dodržování vysokých standardů mezinárodní federace SOS dětských vesniček v oblasti hájení práv dětí. Tato skutečnost společně s faktem, že sesterská organizace SOS dětských vesniček působí po desetiletí úspěšně také v České republice, byly pro Českou rozvojovou agenturu hlavní zárukou toho, že pro posílení práv dětí v alternativní péči v Bosně a Hercegovině je tato organizace tou pravou volbou.

Dvojnásobně těžký start do života

Před pěti lety přijala pěstounka Zejna ze sarajevské SOS dětské vesničky do své péče tři sestry, z nichž dvě – tehdy pětiletá Aida a tříletá Lenina – se narodily jako neslyšící, pouze nejmladší Daris je bez postižení. „Intenzivně jsem se tehdy učila znakový jazyk, abych mohla holčičky rozvíjet,“ vzpomíná Zejna. Děvčata znala jen několik nejzákladnějších znaků, ani s tou starší nikdo do té doby nepracoval na zlepšení jejích komunikačních dovedností. „Naštěstí byly obě šikovné, dnes je na první pohled nerozeznáte od jejich vrstevníků. Dělají legrácky, hopsají a tancují, jezdí na kole. Jen jim bohužel málokdo rozumí, protože se vyjadřují jinak než ostatní. I to se ale určitě časem zlepší, mají skvělou učitelku, která je učí odezírat ze rtů a dál se ve své komunikaci zlepšovat,“ věří pěstounská maminka.

 

Školení a kurzy nejen pro odborníky

Společný projekt České rozvojové agentury a SOS dětských vesniček na posílení práv dětí v náhradní péči v Bosně a Hercegovině zahrnuje zejména sérii školení. Vzdělávání je zaměřeno na sociální pracovníky, kteří pracují s dětmi vyrůstajícími mimo vlastní rodinu, ať už se jedná o státní zaměstnance reprezentující úřady, nebo o terénní pracovníky z řad institucí či neziskových organizací pečujících o tyto děti. Jako rovnocenní partneři je doplní dospívající děti a mladí dospělí, kteří sami prošli pěstounskou nebo jinou náhradní péčí. „Věříme, že účast těch, kterých se to celé týká, bude pro všechny účastníky velkým obohacením,“ říká manažerka projektu z českých SOS dětských vesniček Jana Šagátová. „Kromě toho jsou to mnohdy nejstarší děti z velkých sourozeneckých skupin, takže jejich prostřednictvím dostaneme informaci o tom, jaká mají práva, i k mladším dětem,“ dodává.