Jako dům bez architekta

V době, kdy její vrstevníci řešili s čerstvě nabytou dospělostí studium, cestování nebo adrenalinové zážitky, si Kristýna podávala žádost o svěření svých dvou malých sourozenců do péče. Tříletá Ema a čtyřletý Tomáš měli stejnou mámu, která je po narození stejně jako Kristýnu odložila do ústavu. S Jakubem, s kterým se potkali v „děcáku“, si Emu a Tomáška přibrali k vlastnímu miminku, přestože začínali od nuly: jako stavitel, který nemá k dispozici stavební plány.
Statika důvěry
„Když jsme s Kristýnou začínali spolupracovat, nejvíc mě fascinovala její intuice,“ vzpomíná sociální pracovnice z SOS dětských vesniček Ilona. „Neměla od koho odkoukat, jak se řeší ranní vypravování do školky nebo večerní rituály. Všechno se učila za pochodu, ale ukázalo se, že je rozený talent.“ S Kristýnou se soustředily hlavně na to, aby pro svoje sourozence nebyla jen přísným dozorcem, ale pořád i ségrou, která jim rozumí. „Hledaly jsme hranici mezi mateřskou péčí a sourozeneckou láskou. Kristýna se také musela naučit, že má právo být unavená a že nemusí být dokonalá, aby byla dobrou mámou i opatrovnicí,“ doplňuje pracovnice. Společně nastavovaly potřebný režim, ale bez ústavního chladu.
Zkouška pevnosti
Kritické momenty přišly s dospíváním sourozenců. Ema i Tomáš si začali vybíjet svůj vztek na osud na nejbližší osobě, tedy na Kristýně. „V té době jsme s Kristýnou hodně řešily její vlastní pocity viny. Měla pocit, že selhává, když se s ní sourozenci hádají. Musela jsem ji ujistit, že ty hádky jsou důkazem, že ve své roli obstála. Její sourozenci věděli, že jsou v bezpečí, že je Kristýna neodloží jako máma, proto si dovolili chovat se jako normální puberťáci,“ vysvětluje Ilona. Trpělivost, podpořená Iloninou profesionalitou, se vyplatila. Obě děti dokončily školu a dnes stojí na vlastních nohách. Kristýna jim dokázala vytvořit domov, který sama neměla, dodnes se tu při rodinných oslavách všichni scházejí. A dokonce v sobě našla sílu postarat se i o mámu, která ji kdysi opustila. „Nezahořkla. Říká, že máma prostě neměla nikoho, kdo by jí pomohl tak, jako my pomáháme jí.“




