Cesta domů
Osmileté Aničce se u přechodných pěstounů nedařilo. Přestože byli zkušení a laskaví, holčička si nemohla zvyknout. Často utíkala, rozbíjela hračky, nechtěla jíst… Až paní psycholožce se svěřila, že když bude hodně zlobit, určitě ji pošlou zpátky k mamince. Stýskalo se jí a touha po návratu domů byla silnější než cokoli jiného.
Klára, Aniččina maminka, byla na dně. Selhávala v péči o děti, potýkala se se závislostmi a dluhy po bývalém partnerovi. To všechno byl důvod, proč byla Anička u přechodných pěstounů a její starší bráška Adam svěřený do péče babičky. Jenomže pak se Kláře narodilo třetí miminko, Vojtíšek, a když jí úřednice na kontrole pohrozila, že jí chlapečka vezmou také, něco se změnilo. „Kolik dostanu ještě šancí začít znova? A kdy jindy, než teď?“
Šance začít znova
Naštěstí na to v tuto chvíli poprvé nebyla sama. „Klára ze všech sil pracovala na tom, aby se změnila,“ vzpomíná naše sociální pracovnice Lucie, kterou kontaktoval odbor sociálně-právní ochrany dětí, aby Kláru podpořila. „Během jednoho roku se dokázala zbavit závislostí, naučila se hospodařit s penězi a řešit dluhy. Bylo vidět, jak moc chce být konečně dobrou mámou.“ Společně podaly návrh na opětovné svěření Aničky do Klářiny péče. Těžko říct, kdo byl šťastnější, když se Anička vrátila domů: jestli maminka nebo dcera. Přestože Kláru mezitím opustil Vojtíškův otec, dokázala s Luciinou podporou překonat i tuto překážku. „Aniččina přítomnost Kláru motivuje k ještě větší snaze,“ říká Lucie. „Vidím, jak se snaží dceři vrátit pocit bezpečí a zároveň vytvořit láskyplný domov pro všechny své děti.“
Ať se má líp než já. Aspoň stokrát!
Klára vyrůstala v nepodnětném prostředí a nikdy nechodila na žádný kroužek. „O důležitosti vzdělání jsem ji přesvědčovat nemusela, ale u volnočasových aktivit mi to chvíli trvalo. Teď Klára Aničce nejenom pomáhá s učením, ale díky tomu, že jsme jí pomohli najít a získat nadační příspěvky, může dcerce dopřát i dva školní a jeden mimoškolní kroužek. Anička se nemůže rozhodnout, jestli ji víc baví keramika, ping pong nebo tancování v lidové škole,“ vypráví spokojená Lucie a dodává: „Příběh má i další krásnou dohru. Pro přechodné pěstouny není vůbec lehké vracet dítě do původní rodiny. I o Aničku se báli, ale Klára jim umožnila ji navštěvovat a když vidí, jak moc je Anička šťastná, jsou šťastní za ni.“
Blog
