Vítku, nezlob se

I když už Vítek, Maruška i malá Valinka dávno spali, Yveta dlouho do noci koukala do stropu a trápily ji jak výčitky, tak obavy z dalšího dne. Nedávno jí bývalá tchýně pohrozila, že ji nahlásí „na sociálku“ a ta jí sebere děti. To bych nepřežila, plakala večer do polštáře Yveta – jenže je pravda, že na ně často křičí, přemožená každodenním stresem. Naštěstí jí kamarádka poradila, kde se jí dostane pomoci.

Hledání cesty ke zraněnému srdíčku

Naše sociální pracovnice Sylva, která se Yvety ujala, s ní probrala situaci rodiny. „Viděla jsem hned, jak moc jí na dětech záleží, to je vždycky snad to nejdůležitější: znamená to, že je dospělý motivovaný a spolupráce by se mohla povést.“ Jako samoživitelka zápasila Yveta hlavně s finanční nouzí, ale trápilo ji i nestabilní bydlení a právě komunikace s dětmi. Hlavně s nejstarším Vítkem, který těžce nesl odchod táty, se jí nedařilo navázat užší vztah. „Než manžel odešel, občas s Vítkem hrával Člověče nezlob se, ale já to nedělám, nechci mu to připomínat…a navíc na to nemám ani sílu,“ řekla Yveta Sylvě. „Vítek měl tátu rád a jakoby mi vyčítal, že už s námi není. On se tak sice rozhodl sám, já ale byla ráda, že odešel. Pil víc a víc, dělal dluhy a několikrát mě zbil, to se mi naštěstí podařilo před dětmi utajit.“

Návrat šťastných dní

Sylva ji povzbudila, aby to přece jen zkusila, a půjčila jí ještě dvě deskové hry. Zároveň Yvetě pomohla s hledáním práce a stálého bydlení. „Chvíli to trvalo, ale Yvetina proměna byla neskutečná“, usmívá se Sylva, která se hned tak s nějakou změnou nespokojí. „A Vítkova taky. Na příští návštěvě mi šťastně hlásil, že se sám naučil dámu a že už dvakrát porazil kamaráda. Pro všechny starosti Yveta skoro zapomněla, jak blízko si s Vítkem dřív byli. Ta vzájemná láska tam je ale pořád - a teď už o ní oba zase vědí.”