Poprvé

Co tak může vidět pětiletá holčička poprvé? Možná slona, lanovku nebo ohňostroj… Dnes šestiletá Emily ve svých pěti letech poprvé viděla jablko, svoji fotku na nočním stolku a umyvadlo s tekoucí vodou. A čistě povlečenou postel a svojí dvouletou sestřičku Anetku v teplé čepici. Zdá se to nepravděpodobné? Pěstounka Lucie vychovala už dvě děti, také holčičky. Z obou jsou už dospělé slečny, obě spokojené a veselé, které náhradní mámu často navštěvují. Lucie o ně začala pečovat, když byly malinké – roční a měsíční miminko. „Tehdy to bylo jiné, mnohem lehčí,“ svěřila se Lucie po prvních týdnech péče o Emily a Anetku sociální pracovnici Míše. „A nemyslím si, že to je proto, že jsem byla skoro o dvacet let mladší.”

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky

Míša se vůbec nediví, že to má Lucie těžké, ví, že obě holčičky strašně často pláčou a jakoby se bály, co se v příští minutě stane. Ví také, že dá pěstounce hodně práce, než se strach změní v radost a dětskou bezstarostnost. „Emily a chvíli i Anetka vyrůstaly v hodně zoufalých podmínkách. Chudoba by nevadila, ale v rodině bylo domácí násilí, neléčené závislosti a další problémy, které rodiče bohužel nechtěli řešit, odebrání dětí bylo jediným možným řešením.“ U Lucie Emilka poprvé zažívá, že když je jí smutno, přijde obejmutí a pomazlení. Když udělá něco špatně, nikdo na ni nekřičí, jen s ní o tom mluví a pak ji taky pomazlí. Často a ráda kolíbá Anetku, kterou kdysi pomáhala mamince doma ve svých čtyřech letech porodit, a čichá si k ní, protože Anetka je pořád čisťounká a voňavá.

Je možné některé věci zapomenout?

Emily už skoro zapomněla, jaké to je, být za trest zavřená ve sklepě, zato viděla na podzim v ZOO slona, lanovku a před měsícem novoroční ohňostroj: ten ji vylekal, ale když se přitulila k mámě, začal se jí líbit. Život je vlastně docela hezký, když se člověk může těšit na další den…