Když je láska cizí jazyk

Toníček už zase křičí. Vyhlédnutou hračku, kterou mu pěstounka Věra za pochvalu od paní učitelky ve školce koupila, po pěti minutách rozšlapal a teď chce novou. A Věra si, jako tolikrát za poslední rok předtím, říká: Nezvládnu to. Nemám na to. Tak často mu říkám, že ho mám ráda, a on křičí nebo pláče dál… jako by mi nerozuměl. S někým jiným by Toníčkovi bylo líp. Jenže to není pravda a sociální pracovnice Ivana to Věře trpělivě vysvětluje. „Představte si, že tam, kde vy vidíte pevnou půdu, jde Toník po rozbité cestě plné výmolů, dokonce nášlapných min. To, co prožil, mu změnilo vnímání tak, že musíte se vším začít znovu: učí se žít v bezpečí, ale připomíná to spíš učení se cizí řeči, úplně od nuly.“

Přepsat bolavé vzpomínky

Věru z toho mrazilo: jak může poznat, co Tonda cítí, když ona tuhle zkušenost prostě nemá a nedokáže si ji představit? A hlavně, jak mu může pomoci? Ivana ale Věru nechtěla strašit, protože měla řešení. „Toníček si musí zvyknout, že okolí je předvídatelné a spolehlivé, a tahle zkušenost prostě musí být silnější než to, co zažil předtím. Bude to náročné, ale stojí to za to.“

Zkrocení tygra

Dalším velkým problémem je zpracování negativních emocí. Kolikrát se nám, dospělým a rozumným, stalo, že jsme se zařekli, že příště už zareagujeme jinak, líp – a zase se to nepovedlo? A Toníkovi je jen pět, záchvaty vzteku jsou prostě stokrát silnější. Na Ivaninu radu přibyl do Věřiny a Toníčkovy rodiny tygr. Je to způsob, jak pomocí fantazie Tondovy negativní emoce uchopit a „ochočit“, a to bez stresu, křiku, pocitů viny nebo trestů. „Toníčku, neběží sem tygr?“, naučila se Věra reagovat na Tondův rostoucí stres a vztek. „Asi jo, mami, co s ním uděláme?“ „Co takhle nakrmit a pochovat, možná má jen hlad nebo je mu smutno.“ „Tak jo, to se mu bude líbit.“ A znova a znova, Věra už tuší, že musí být trpělivá. Láska někdy nestačí: je to smutné, ale je to fakt. Věra by bez pomoci a podpory možná péči o Toníka opravdu vzdala a stala se tak jen dalším z řady strašných zklamání, výmolem na cestě pod jeho nohama. Cesta bude ještě dlouhá, ale čím dál častěji to vypadá, že Toníček začíná rozumět té nejhezčí řeči na světě, jazyku lásky. „Mám tě moc ráda, víš to?“ „Vím, mami.“