Bije děti! Potrestat!

„Zbil spolužáka. Prosím o vyřešení.“ Zdá se to jako banální poznámka v žákovské knížce jedenáctiletého kluka? Agresivní puberťák, to je jedna možnost. Sociální pracovnice Pavla má ale ještě jednu verzi, ve které hraje roli spoustou bolesti, ale také naděje. „Davidův táta za námi přišel s prosbou o příspěvek na zooterapii, o které se dočetl na nástěnce úřadu práce. Trápilo ho, že jeho syn David skončil s milovaným fotbalem potom, co na trénink několikrát přišla jeho máma úplně opilá a dožadovala se kontaktu. David i jeho mladší sestřička byli čerstvě svěření do péče tátovi.”

V nouzi poznáš rodiče

Pavla brzy zjistila, že obě děti potřebují víc než jen rozptýlení ve volných chvílích. Než se mámina závislost projevila v plné síle, úřady upřednostnily její péči, ale děti ve skutečnosti trpěly. Brzy skončily v krizovém centru a jediný, kdo je tam navštěvoval, byl právě táta Marian. „Táta tehdy neměl práci ani peníze, ale stejně za námi jezdil každý den. Bylo to dvacet pět kilometrů tam a pak zpátky, táta jezdil na kole i v mrazu a od té doby má zničená kolena a musí mít hůl. Proto mě tak mrzelo, když se mu spolužák Láďa posmíval, a praštil jsem ho“ svěřil se David Pavle, když jí začal důvěřovat.

Snaha se cení

Kromě zooterapie, na kterou SOS vesničky sehnaly příspěvek z nadace, dostal David něco mnohem důležitějšího: podporu celé své rodiny. „Davidův táta je snaživý, spolupracující. I přes svůj důchodový věk a zdravotní hendikep je schopný a ochotný zvyšovat svoje rodičovské kompetence v míře, jakou vidím málokdy. Davčovi a Aničce pomáhá se školou, ptá se na to, jak s dětmi mluvit, když jsou smutné nebo zmatené. Začalo to špatně, ale už mě párkrát napadlo, že takového tátu má málokdo…“, šťastně popisuje happy end Pavla.