Tak snadno se to nepozná

Víte, jak odhalit týrání dětí. Není lehké poznat dítě v nouzi, přesto vaše všímavost může změnit vše.

Až 80 tisíc dětí v ČR je týráno, zneužíváno nebo zanedbáváno

Týrání, zneužívání a zanedbávání dětí (2011-2013)

21.694případů týrání, zneužívání a zanedbávání dětí bylo nahlášeno
9.698bylo zjištěno případů opakovaného týrání, zneužívání a zanedbávání
1.005dětí bylo umístěno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
600dětí muselo být okamžitě převezeno do nemocnice
317z nich skončilo s trvalým tělesným poškozením
28dětí zemřelo na následky zanedbání péče či týrání

V letech 2011-2013 bylo nahlášeno více než 21 tisíc případů zneužívání, zanedbávání a týrání dětí. Odborníci však odhadují, že je to pouhá jedna desetina ze všech případů násilí na dětech. Desítky tisíc dětí v České republice nyní pravděpodobně trpí a čekají, až si jejich utrpení všimneme a podáme jim pomocnou ruku.

Násilí na dětech totiž nejsou jen modřiny a zlomené kosti. Přestože fyzické násilí lze rozeznat nejsnáze, jiné typy např. zneužívání, dlouhodobé zanedbávání či psychické násilí, poznamenají děti hlubokými, nezhojitelnými jizvami.

Rychlá pomoc je proto nesmírně důležitá. Čím dříve se dětem dostane pomoci, tím větší šanci mají nejen na uzdravení, ale také na to, aby jejich život mohl nabrat nový směr. Včasný zásah kohokoliv z nás může zcela změnit dětský život.

Jak se pozná týrání

Tělesné týrání a zanedbávání dětí

Aktivní tělesné týrání

  • tržné rány
  • zhmožděniny
  • zlomeniny
  • krvácení
  • dušení
  • bití
Pasivní tělesné týrání

  • hladovění
  • nedostatečná výživa
  • hygiena a péče o zdraví
  • nedostatky v bydlení a ošacení

TÝRANÉ DÍTĚ si obvykle neumí říct o pomoc, zažívá pocit ohrožení a strach z opuštění, což je pro něj horší než fyzická bolest. Je přecitlivělé, vztahovačné a nedůvěřivé. Utlumí své citové potřeby, někdy mu dokonce emoce zcela vyhasnou. V dospělosti zůstává těmto lidem nízké sebehodnocení a sebedůvěra, pocit bezvýznamnosti. Mají výraznější potíže v mezilidských vztazích, mohou v nich opakovaně selhávat.

ZANEDBÁVANÉ DĚTI jsou zasaženy nepodnětným až odmítajícím prostředím. Vázne u nich rozvoj řeči a komunikačních dovedností, brzdí se rozvoj intelektu, snižuje se frustrační tolerance, vzniká emoční útlum, snížená schopnost empatie, zhoršuje se socializace a vzniká nízké sebehodnocení. To zasahuje následně do všech oblastí dospělého života.

Psychické týrání a zanedbávání dětí

Aktivní psychické týrání

  • nadávky
  • ponižování
  • strašení
  • stres
  • šikana
  • agrese
Pasivní psychické týrání

  • nedostatek podnětů
  • duševní a citová zanedbanost

TÝRANÉ DÍTĚ si obvykle neumí říct o pomoc, zažívá pocit ohrožení a strach z opuštění, což je pro něj horší než fyzická bolest. Je přecitlivělé, vztahovačné a nedůvěřivé. Utlumí své citové potřeby, někdy mu dokonce emoce zcela vyhasnou. V dospělosti zůstává těmto lidem nízké sebehodnocení a sebedůvěra, pocit bezvýznamnosti. Mají výraznější potíže v mezilidských vztazích, mohou v nich opakovaně selhávat.

ZANEDBÁVANÉ DĚTI jsou zasaženy nepodnětným až odmítajícím prostředím. Vázne u nich rozvoj řeči a komunikačních dovedností, brzdí se rozvoj intelektu, snižuje se frustrační tolerance, vzniká emoční útlum, snížená schopnost empatie, zhoršuje se socializace a vzniká nízké sebehodnocení. To zasahuje následně do všech oblastí dospělého života.

„Až 70 % rodičů, kteří se dopouštějí psychického týrání, má deprivační zkušenost z vlastního dětství,“ popisuje psycholožka Pavla Volfová. „Děti, které byly týrané či zanedbávané, se pak často v dospělosti chovají ke svým potomkům podobným způsobem. Nedokáží jim poskytnout spolehlivé citové zázemí, protože samy žádné nepoznaly.“

Sexuální zneužívání dětí

Aktivní sexuální zneužívání

  • sexuální hry
  • osahávání
  • pohlavní zneužití
  • znásilnění
Pasivní sexuální zneužívání

  • exhibice
  • foto a video
  • zahrnutí dětí do sexuálních aktivit dospělých

Sexuálně zneužívané dětui mívají silný pocit viny, nejistotu a strach z dalšího dění. Jejich emoce jsou vysoce utlumené, chybí jim pocit bezpečí a důvěry, mají téměř nulovou sebedůvěru.

Pokud se jim nedostane ochrany i přes to, že si o pomoc řeknou, trpí o to silnějším pocitem zrady, zažívají bezmoc a stigmatizaci.

V rámci zraňujících zážitků může dojít až k narušení základní integrity osobnosti. Mění se vztah k sexu, a to dvojím směrem: buď jsou v dospělosti sexuálně odbrždění, nebo se naopak sexuality velmi bojí. Obojí vede k potížím nebo k selhávání v dospělém životě a při zakládání vlastních rodin.

Mýty a omyly

Násilí na dětech se děje pouze v chudých rodinách v důsledku špatné ekonomické situace

Násilí na dětech se odehrává napříč všemi společenskými vrstvami a není podmíněno ani finanční situací, ani např. věkem, pohlavím či národností. Zkušenosti pouze naznačují, že čím vyšší postavení má násilník ve společnosti, tím skrytější a důmyslnější mohou být formy týrání, které volí.

Pouze zlí lidé ubližují dětem

Na první pohled se to zdá jako jednoznačné tvrzení, pravda je však složitější. Mnoho týrajících osob tak činí nevědomky, např. proto, že kdysi samy byly týrány a považují proto takové chování za normální. Někteří mají možná také neléčené či nerozpoznané psychické problémy a sami by potřebovali pomoc.

Děti většinou mlátí nebo zneužívají otcové a různí „strýčkové“

V drtivé většině případů je týrající osobou jeden z rodičů, často také oba rodiče společně. A zatímco fyzicky týrají děti jejich matky a otcové nastejno, psychickému násilí vystavují děti především otcové. Hrubé zanedbání péče je naproti tomu většinou dílem matky. Cizí osoby mají na svědomí převážnou většinu sexuálního zneužívání dětí.

Děti, které jsou obětmi domácího násilí, se budou chovat stejně ke svým dětem

Je častou pravdou, že děti přebírají vzorce chování od svých rodičů a že pokud byly v dětství fyzicky napadány či zneužívány, podvědomě mohou pokračovat v začarovaném kruhu v dospělosti. Na druhou stranu je mnoho rodičů, kteří zažili špatné či kruté zacházení a velmi jim záleží na tom, aby jejich děti nikdy nic takového nepoznaly.

Jak můžete pomoci? Nejhorší je nedělat nic

„Když lidé zjistí podezření na jakoukoliv agresi vůči dětem, a nechtějí jít rovnou na policii, měli by kontaktovat orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), případně dětské krizové centrum nebo školního pedagogicko-psychologického poradce,“ upozorňuje Alena Kolářová, vedoucí 3. oddělení Služby kriminální policie a vyšetřování krajského ředitelství hlavního města Prahy.

OSPOD, který má povinnost se každým nahlášením pečlivě zabývat, následně provede šetření u dětského lékaře, ve škole a v okolí dítěte. Vždy se ale postupuje co nejšetrněji, aby nedocházelo k další traumatizaci. „Pokud ovšem lidé úplně přesně nevědí, na koho se obrátit, ať zavolají na číslo 158. JE LEPŠÍ ZAVOLAT POLICII ROVNOU, NEŽ NEUDĚLAT NIC,“ dodává Alena Kolářová. Nejčastěji podle ní nahlásí podezření školky, školy a dětští lékaři, z blízkých osob pak druhý rodič nebo třeba babička.

Důvěra je klíčová

Ve většině případů týrání, zneužívání či hrubého zanedbávání se stává, že se dítě se svým trápením někomu svěří. Často to bývá právě druhý rodič, babička nebo kamarád, který to doma řekne třeba mamince. Přitom právě na vnímavosti osoby, které se dítě svěří, velice záleží.

„Tato osoba musí dítěti věřit a musí reagovat! Většinou však dospělí berou slova dětí na lehkou váhu nebo je rovnou považují za lži,“ upozorňuje Alena Kolářová. Proč? „Dospělá osoba odmítá věřit, že někdo jí blízký je schopen ubližovat dítěti, a hlavně se třeba matky velice často bojí, že ztratí partnera,“ doplňuje. To ale stav dítěte dále zhoršuje, dítě se cítí zrazeno, protože nenašlo pomoc, a stáhne se do sebe…