Poradna - archiv témat

Zaměřte se společně s uznávanými tuzemskými odborníky na ty nejpodstatnější otázky, které se v pěstounství objevují, a zjistěte, co se v praxi osvědčilo samotným pěstounům.

Zpracování historie dítěte

Naše minulost hraje podstatnou úlohu při formování naší osobnosti a identity. Bez znalosti svých kořenů, odkud pocházíme, v čem jsme vyrostli, jaké prostředí nás tvarovalo a kdo byli naši rodiče, hůře uchopujeme, kým jsme. To konkrétně znamená hledání odpovědí na otázky: Kdo jsem? Odkud pocházím? Kdo byli mí rodiče? A pro náhradní rodiče se zase pojí s otázkami: Jak mám se svým dítětem o jeho minulosti mluvit? Jak mu mám pomoci ji pochopit a zpracovat, obzvlášť pokud nebyla jednoduchá? Z našich zkušeností se děti, které vyrůstají v rodinách, kde se o minulosti příliš nemluví, častěji hůře potýkají samy se sebou a tápou, kam vlastně patří. Proto je téma zpracování historie důležitou součástí náhradní rodinné péče, kterému se chceme i musíme věnovat.

Pusťte si videorozhovor s PaeDr. Petrou Pávkovou, která se bezmála 20 let zabývá kontaktem dětí v náhradních rodinách s jejich biologickými příbuznými. Pokud nemáte právě čas, stáhněte si audio do telefonu.

Stáhnout audio

Co se osvědčilo ostatním

Otevřenost pomáhá

Jsme pěstounská rodina se dvěma dětmi v předškolním a mladším školním věku. Děti k nám přišly z kojeneckého ústavu, kde strávily po narození několik měsíců svého života. Od počátku jsme byli v kontaktu s jejich biologickými rodiči. Otevřeně jsme s dětmi hovořili o okolnostech jejich přijetí do naší pěstounské péče. Děti se s biologickými rodiči občasně vídaly. V době, kdy se začaly zvídavě ptát, proč žijí u nás, jsme využili situace a ve spolupráci s doprovázející pracovnicí začali intenzivněji pracovat na zpracování životního příběhu. Jak? Otevřeným rozhovorem s dětmi, možností přehrávat si různá témata ve hře, kreslením domečků, prací s terapeutickými pohádkami a příběhy, metodou MyBackpack, při které si dítě vytváří svůj vlastní příběh umístění do pěstounské rodiny a učí se hovořit o svých pocitech apod. Možností byla a je spousta a my jsme jim otevření, aby naše děti měly možnost projevit své emoce, mluvit o svých biologických rodičích, skládat si svoji skládačku života, poznat své kořeny a zakořenit se tak v naší pěstounské rodině.

Pěstounský pár Z. + K. M.

Krůček po krůčku

Mám v pěstounské péči tři malé děti předškolního věku. Děti jsou zatím příliš malé, aby plně rozuměly svému příběhu, proto s nimi zatím o biologické rodině mluvím tak, že jim ukazuji fotky jednotlivých členů, kteří projevují zájem zůstat s dětmi v kontaktu. Na fotkách ukazuji “maminku z bříška” a babičku, která je maminkou maminky z bříška. Informace, které o rodině vím, dětem jednoduchým způsobem říkám. Například, že babička bydlí v domečku na vesnici, má pejska a ráda s ním chodí na procházky. S “maminkou z bříška” se občas setkáváme osobně na asistovaném kontaktu, kde je přítomná i moje doprovázející pracovnice. Čím starší děti jsou a budou, tím konkrétněji s nimi budu mluvit o jejich rodině a životním příběhu.

Pěstounka J. M.

Jako v pohádce

Do naší přechodné pěstounské péče přišla pětiletá holčička, která měla navzdory svému krátkému životu za sebou již několik změn domova. Využili jsme informací předešlých pečovatelů i sociální pracovnice OSPOD a ve spolupráci se svým doprovázejícím pracovníkem vytvořili holčičce knížku, ve které jsme se jí snažili pohádkovým způsobem převyprávět její dosavadní příběh. Členy domácností, pečovatele i sebe samotné jsme proměnili v pohádce do zvířátek, domácnosti do hor a lesů, abychom holčičce pomohli zprostředkovat, co se jí v životě stalo a jak šly jednotlivé fáze. Večer jsme jí pohádku četli a připomínali jí, že společně čekáme, stejně jako veverka v příběhu, na novou rodinu, se kterou již holčička bude moci zůstat napořád. Příběh, který bude pokračovat, nakonec s holčičkou putoval do nové rodiny.

Pěstounský pár H. + K. P.

Fotoalbum důležitých momentů

Do dlouhodobé pěstounské péče nám byla svěřena zanedbaná tříletá holčička. Holčička byla sice velmi malá, ale své biologické rodiče si pamatovala velmi dobře. Měli jsme k dispozici několik fotek její rodiny – otec, matka, sourozenci, babičky, tety apod. Proto jsme holčičce založili kroužkové album, do kterého jsme fotky vložili a ke každé fotce dodali popisky. Toto fotoalbum následně navazuje na život holčičky v naší rodině a zachycují se zde všechny důležité momenty. My si je pak s naší holčičkou fotku po fotce ukazujeme a k tomu se jí citlivě a úměrně věku snažíme vyprávět její životní příběh. Myslíme si, že díky tomu holčička nemá obavy z otázek na své kořeny a biologickou rodinu a svůj životní příběh bude mít dostatečně zpracovaný.

Pěstounský pár J. & U. Š.