Lenka se může těšit domů

Když se dneska Lenka loučí s kamarádkou ve dveřích jejich nového bytu, na měsíce strávené v azylových domech už si ani nevzpomene. Tenkrát neměla mamce kde uvařit, ani žádné kamarádky, které by jí s tím chtěly pomoct.

Ani její maminka Lucie nechtěla, aby její dcery vyrůstaly po azylových domech a byly tak od mala stigmatizované. Jenže když je partner opustil, zůstala s dětmi na všechno sama a nešlo to jinak. Obyčejný nájemní byt sháněla jako samoživitelka s dluhy marně, a tak se jí ani nechtělo uvěřit, když přišla nabídka bydlení ve startovacím bytě SOS dětských vesniček. Vedle radosti ale pocítila také pýchu na to, že jí někdo věří, a rozhodla se tuhle důvěru nezklamat.

Pro malou Lenku je byt jedna plus jedna hotový zázrak: Anička už se s ní nestydí kamarádit a dokonce jí mamka možná dovolí mít doma malé zvířátko… A už se těší, jakou bude mít máma radost, až přijde zítra z práce a na stole bude hora voňavých palačinek, které jí společně s Aničkou naservírují.

738 DĚTÍ NESKONČILO V ÚSTAVU DÍKY PREVENTIVNÍ POMOCI SLUŽBY SOS KOMPAS

Jen díky Vaší štědrosti můžeme pomáhat těm nejbezbrannějším z nás.

Aleš a Fanda našli šťastný domov

Aleš a Fanda rádi ukazují na prstíčkách, kolik jim je dohromady let. Malá dvojčátka jsou vůbec pěkní čertíci a jeden dospělý je málokdy pochytá. Není se co divit, že péči o ně babička, u které je jejich maminka nechala a už se pro ně nevrátila, nezvládla. A nebýt Jany, jejich vzdálené příbuzné, skončili by oba bráškové v kojeňáku.

Pečovat o malé rošťáky ale nebylo jednoduché. Janin partner si na děti, které se v malém bytě pletly pod nohama a vyváděly skopičiny, nezvykl. Začal být agresivní a chlapečci, už tak poznamenaní ztrátou maminky a pak i babičky, začínali i končili den pláčem. Ze zoufalství Janu vysvobodil až nápad sociální pracovnice, která jí navrhla, aby se stala pěstounkou a využila ubytování v SOS dětské vesničce.

Dvakrát opuštění kluci, kterým hrozilo umístění do ústavní péče, si na nový domov rychle zvykli. Celé dny běhají venku po oplocené zahrádce, mají spoustu nových kamarádů, chodí k nim tety, které ve vesničce bydlí s nimi. Baťůžky, které si sbalili pro případ, že by zas někam museli odejít, leží v koutě dětského pokoje tak, jak je tam Aleš s Fandou odložili při příchodu. Snad už tam zůstanou.

132 DĚTEM A JEJICH PĚSTOUNŮM POMOHLI SOCIÁLNÍ PRACOVNÍCI SLUŽBY SOS PŘÍSTAV

Jen díky Vaší štědrosti můžeme pomáhat těm nejbezbrannějším z nás.

Nikola už nemá důvod utíkat

Na některé chvíle ve svém životě by dvanáctiletá Nikola radši zapomněla. Mezi ně určitě patří i její poslední útěk z domova, kdy po hádce s mamkou popadla jenom lehkou vestičku a ve slabých domácích šatech a pantoflích vyběhla ven. Když u ní pár hodin na to zabrzdilo auto s policejní hlídkou, která ji následně odvezla do našeho krizového centra, byla tak docela ráda.

Zabalená do deky a s hrnkem teplého čaje řekla sociálním pracovnicím celou pravdu. Ano, táta ji občas bije, ale je to vždycky kvůli tomu, když uteče z domova. Dneska to bylo ale poprvé tak dlouho do noci. Nikolčin táta se sice hodně zlobil, ale úleva z toho, že se Nikolka našla, byla větší. Vyprávěl, že Nikolka utíká často a pak skutečně dostane výprask, jiné řešení rodiče nevidí. Neví si s ní s manželkou rady, je rád, že jim s tím někdo pomůže.

Sociální pracovnice spolu s psycholožkou SOS Sluníčka doporučila rodinnou terapii, aby se rodiče naučili řešit problémy jinak než fyzickými tresty a Nikolka jinak než utíkáním. S učením pomohl Nikole dobrovolník a rodina pravidelně plánuje výlety a aktivity, aby se měli společně na co těšit. Na první vyrazili do Máslovic, kde je v místním muzeu betlém vyrobený z másla! I když je tam zima, kterou Nikola od jisté doby nemusí, v tátově a mámině náruči se určitě zahřeje.

74 DĚTÍ NAŠLO DOČASNÉ ÚTOČIŠTĚ V KRIZOVÝCH CENTRECH SOS SLUNÍČKO

Jen díky Vaší štědrosti můžeme pomáhat těm nejbezbrannějším z nás.

Danny chytil ten správný vítr

Představujete si někdy, kde byste se druhý den ráno chtěli probudit? Šestnáctiletý Daniel, který žije ve vyloučené lokalitě se zvýšenou kriminalitou a běžným výskytem drog i mezi dětmi pod patnáct let, to ještě nedávno dělal. Dneska už ho ale nad vodou drží něco jiného.

Daniel totiž nechce přijít o sportovní formu a o důvěru vedoucích ve volnočasovém centru. Jeho maminka je po operaci srdce a tatínek mu umřel, když mu bylo sedm. V klubu mu tak pomáhají i s domácími úkoly, motivují ho k pravidelné školní docházce a společně jezdí i na super výlety, tedy když „seká dobrotu“.

Tím hlavním, co ho do klubu láká, je sice pořád sport, který ho baví a je v něm dobrý, ale rád si třeba jen povídá s vedoucím Radimem a jeho kolegyní Aničkou. Nikde jinde totiž nemá šanci potkat lidi, kteří jsou féroví, otevření, dodržují pravidla a zároveň se mu snaží porozumět. I díky nim Daniel přestal doufat v zázrak a začal se snažit aktivně dotáhnout svůj „zápas“ do vítězného konce.

82 DĚTÍ NAŠLO SMYSLUPLNOU ŽIVOTNÍ ALTERNATIVU V NAŠEM VOLNOČASOVÉM CENTRU SOS KAJUTA

Jen díky Vaší štědrosti můžeme pomáhat těm nejbezbrannějším z nás.

Ríšovi přeje (nejen) štěstí

Štěstí prý přeje připraveným. Jenže jak se připravit, když je před vámi krok do takové neznámé, jako je dospělost – a jste na to úplně sám? Jen málokdo se o sebe musel „úderem“ svých osmnáctin postarat sám. A i ten, kdo to dokázal, mohl se těšit na nedělní oběd u mámy a podporu v případných problémech. Jenže Ríšu v neděli nikdo nečeká a sám tušil, že to taky nemusí zvládnout.

Vyhnout se po odchodu z ústavní péče spirále hromadících se průšvihů a dluhů, které můžou mladé lidi jako je Ríša dovést v lepším případě pod most, pomohl dům na půl cesty v SOS dětské vesničce. Tady se postupně naučil rozpočítat příjmy a výdaje, naplánovat nákup na víkend, včas zaplatit nájem, našel si nejdřív brigádu a měsíc po učňovských zkouškách taky práci v soukromé dílně.

Po roce a půl se Ríša přestěhoval do tréninkového bytu, kde platí už plný nájem. Nemá ani korunu dluhu, a to si koupil televizi a dokonce i vysněné akvárko. Ještěže štěstí přeje… komu vlastně? Někdy těm, komu druzí přejí lepší život a také je na té cestě podpoří. Ale také si to zaslouží a opravdu se snaží.

12 MLADÝCH LIDÍ VYKROČILO DO SAMOSTATNOSTI Z NAŠEHO DOMU NA PŮL CESTY SOS KOTVA

Jen díky Vaší štědrosti můžeme pomáhat těm nejbezbrannějším z nás.