Valerie se vrátila do milující rodiny

Letošní Vánoce budou pro Valerii plné zázraků: až ve svých pěti letech totiž poprvé uvidí vánoční stromeček a najde pod ním i několik dárků se svým jménem. Přitom před pár měsíci bylo všechno ještě úplně jinak.

Maminka péči o ni nezvládala tak moc, že bylo nutné zanedbanou Valerii umístit alespoň dočasně jinam. Až u přechodných pěstounů začala zažívat to, co běžně zažívají ostatní děti.  Ale všechno se musela nejdřív naučit: obléknout se, obout si botičky, vyčistit si sama zoubky, nalít si do hrnečku čaj, hrát si! Poprvé ji samotnou někdo pochoval a Valerie za nějakou dobu začala chovat i svou panenku. Až potom začala vracet objetí své pěstounce a zvolna pookřávala.

Díky dobré spolupráci našich terénních pracovníků s příslušným sociálním odborem a vytrvalosti Valčiných prarodičů se v krátké době podařilo vyřídit otcovství Valčina biologického tatínka. Valinka se tak velikou oklikou vrátila do milující rodiny, kde sice chybí máma, ale jinak je to život dítěte, jak má být.

660 DĚTÍ NESKONČILO V ÚSTAVU DÍKY PREVENTIVNÍ POMOCI SLUŽBY SOS KOMPAS

Jen díky Vaší štědrosti můžeme pomáhat těm nejbezbrannějším z nás.

Aleš a Fanda našli šťastný domov

Aleš a Fanda rádi ukazují na prstíčkách, kolik jim je dohromady let. Malá dvojčátka jsou vůbec pěkní čertíci a jeden dospělý je málokdy pochytá. Není se co divit, že péči o ně babička, u které je jejich maminka nechala a už se pro ně nevrátila, nezvládla. A nebýt Jany, jejich vzdálené příbuzné, skončili by oba bráškové v kojeňáku.

Pečovat o malé rošťáky ale nebylo jednoduché. Janin partner si na děti, které se v malém bytě pletly pod nohama a vyváděly skopičiny, nezvykl. Začal být agresivní a chlapečci, už tak poznamenaní ztrátou maminky a pak i babičky, začínali i končili den pláčem. Ze zoufalství Janu vysvobodil až nápad sociální pracovnice, která jí navrhla, aby se stala pěstounkou a využila ubytování v SOS dětské vesničce.

Dvakrát opuštění kluci, kterým hrozilo umístění do ústavní péče, si na nový domov rychle zvykli. Celé dny běhají venku po oplocené zahrádce, mají spoustu nových kamarádů, chodí k nim tety, které ve vesničce bydlí s nimi. Baťůžky, které si sbalili pro případ, že by zas někam museli odejít, leží v koutě dětského pokoje tak, jak je tam Aleš s Fandou odložili při příchodu. Snad už tam zůstanou.

157 DĚTEM A JEJICH PĚSTOUNŮM POMOHLI SOCIÁLNÍ PRACOVNÍCI SLUŽBY SOS PŘÍSTAV

Jen díky Vaší štědrosti můžeme pomáhat těm nejbezbrannějším z nás.

Lukášek už je zase s maminkou

Čtyřletého Lukáška naučil hodiny děda, když ale umřel, jeho maminka péči o zvídavého klučinu sama nezvládala. Začínala Lukáška nechávat samotného a ten byl stále ustrašenější a zanedbanější. Nakonec začalo hrozit, že skončí v ústavu jako předtím jeho maminka.

Poslední možností byl Lukáškův dočasný pobyt v krizovém centru, díky kterému maminka dostala čas na vyřešení situace. S pomocí sociálních pracovnic začala zlepšovat svoji finanční a bytovou situaci a postupně se učila naplňovat Lukáškovy potřeby. Lukášek byl v SOS Sluníčku sice v teple a v bezpečí, ale odloučení od mámy zvládal špatně: protože si zapamatoval, kolik bylo hodin, když máma přišla na první návštěvu, nebyl v prvních dnech kolem poledne k utišení. Ještěže tety přišly na to, čím se trápí, a mohly sdílet jeho stesk a zmírnit jeho úzkost trpělivým vysvětlováním.

A poslední hodiny před odjezdem do azylového domu pro maminky s dětmi tak už Lukášek vesele odpočítával s tetou pečovatelkou a těšil se, jak budou koukat, jaký šikovný klučina tam s mámou přišel!

48 DĚTÍ NAŠLO DOČASNÉ ÚTOČIŠTĚ V KRIZOVÝCH CENTRECH SOS SLUNÍČKO

Jen díky Vaší štědrosti můžeme pomáhat těm nejbezbrannějším z nás.

Dany chytil ten správný vítr

Představujete si někdy, kde byste se druhý den ráno chtěli probudit? Šestnáctiletý Daniel, který žije ve vyloučené lokalitě se zvýšenou kriminalitou a běžným výskytem drog i mezi dětmi pod patnáct let, to ještě nedávno dělal. Dneska už ho ale nad vodou drží něco jiného.

Daniel totiž nechce přijít o sportovní formu a o důvěru vedoucích ve volnočasovém centru. Jeho maminka je po operaci srdce a tatínek mu umřel, když mu bylo sedm. V klubu mu tak pomáhají i s domácími úkoly, motivují ho k pravidelné školní docházce a společně jezdí i na super výlety, tedy když „seká dobrotu“.

Tím hlavním, co ho do klubu láká, je sice pořád sport, který ho baví a je v něm dobrý, ale rád si třeba jen povídá s vedoucím Radimem a jeho kolegyní Aničkou. Nikde jinde totiž nemá šanci potkat lidi, kteří jsou féroví, otevření, dodržují pravidla a zároveň se mu snaží porozumět. I díky nim Daniel přestal doufat v zázrak a začal se snažit aktivně dotáhnout svůj „zápas“ do vítězného konce.

98 DĚTÍ NAŠLO SMYSLUPLNOU ŽIVOTNÍ ALTERNATIVU V NAŠEM VOLNOČASOVÉM CENTRU SOS KAJUTA

Jen díky Vaší štědrosti můžeme pomáhat těm nejbezbrannějším z nás.

Ríšovi přeje (nejen) štěstí

Štěstí prý přeje připraveným. Jenže jak se připravit, když je před vámi krok do takové neznámé, jako je dospělost – a jste na to úplně sám? Jen málokdo se o sebe musel „úderem“ svých osmnáctin postarat sám. A i ten, kdo to dokázal, mohl se těšit na nedělní oběd u mámy a podporu v případných problémech. Jenže Ríšu v neděli nikdo nečeká a sám tušil, že to taky nemusí zvládnout.

Vyhnout se po odchodu z ústavní péče spirále hromadících se průšvihů a dluhů, které můžou mladé lidi jako je Ríša dovést v lepším případě pod most, pomohl dům na půl cesty v SOS dětské vesničce. Tady se postupně naučil rozpočítat příjmy a výdaje, naplánovat nákup na víkend, včas zaplatit nájem, našel si nejdřív brigádu a měsíc po učňovských zkouškách taky práci v soukromé dílně.

Po roce a půl se Ríša přestěhoval do tréninkového bytu, kde platí už plný nájem. Nemá ani korunu dluhu, a to si koupil televizi a dokonce i vysněné akvárko. Ještěže štěstí přeje… komu vlastně? Někdy těm, komu druzí přejí lepší život a také je na té cestě podpoří. Ale také si to zaslouží a opravdu se snaží.

13 MLADÝCH LIDÍ VYUŽILO SLUŽBY NAŠEHO DOMU NA PŮL CESTY SOS KOTVA, KTERÝ JIM POMÁHÁ VYKROČIT DO ŽIVOTA

Jen díky Vaší štědrosti můžeme pomáhat těm nejbezbrannějším z nás.