Příběhy dětí

Davídek se narodil, když bylo jeho mamince necelých 18 let. Sama bez jakékoli podpory péči o miminko nezvládala. Díky naší preventivní službě SOS Kompas se ale brzy všechno v dobré obrátilo.

Když se osmiletá Eliška a její tři mladší sestřičky dostaly do karlovarského SOS Sluníčka, byly ve velmi špatném fyzickém i psychickém stavu. Rodiče se o dívky nestarali, zanedbávali je a navíc přišli i o střechu nad hlavou.

V dubnu 2017 se do chvalčovské dětské vesničky přestěhovala z bytu v Mostě pěstounská rodina Filipových. Jedním z důvodů stěhování z Mostu bylo to, že Filipovi chtěli přijmout děti do pěstounské péče. Každý z rodičů má své potomky již zletilé a osamostatněné. Spolu se rozhodli pomoci dalším dětem a mít velkou rodinu. Požádali jsme paní Marii Filipovou o rozhovor.

V sociálně-aktivizační službě SOS Kompas pomáháme ohroženým dětem a jejich rodinám vyřešit problémy, aby mohli zůstat spolu. Co to ale v praxi znamená? Příběh paní Jany a jejích pěti dětí, řešíme od otevření naší kanceláře v Prostějově. Vše, co jsme během spolupráce zažili, se ani nedá popsat, i tak ale následující řádky dobře vypovídají o tom, jak složité to některé děti mají a že i ty nejzamotanější příběhy mohou nakonec skončit dobře.

Dělat práci, která mám smysl, je snem každého z nás. Někdy je k jeho splnění potřeba trochu štěstí, jindy je nutné pevně se rozhodnout, nepovolit a jít si cílevědomě za svým. A když to vyjde, je to pocit k nezaplacení. Svoje o tom ví i šestnáctiletá Nikola z brněnské SOS dětské vesničky.