Příběhy dětí

„Malý Péťa už zase pláče,“ pošeptala mi kolegyně. „Jeho maminka zase nepřišla na slíbenou návštěvu. A to tak dlouho trvalo, než jsme ji sehnali!“ Musím jen smutně přikývnout.

První vánoční dárek si Monika a František, pěstouni z karlovarské SOS dětské vesničky, nadělili trochu předčasně. S malým Honzíkem, kterého se vlastní maminka zřekla už v porodnici, se seznamovali už několik týdnů, když za ním jezdili do předpěstounské péče. Natrvalo si ho odvezli domů v polovině prosince.

O tom, že spokojené dětství není samozřejmostí, se bohužel přesvědčil i malý Lukášek, kterého jsme letos v březnu přijali do SOS Sluníčka v Karlových Varech. Jeden a půl roční chlapeček byl při přijetí do SOS Sluníčka nemocný, hladový a po celém tělíčku měl vyrážku. Jeho otec tehdy tvrdil, že si pro synka do dvou týdnů přijde, a že v žádném případě nedopustí, aby o syna přišel.

V nelehké životní situaci se během loňského podzimu ocitla jedna neúplná rodina, do jejíhož osudu příznivě zasáhly sociální pracovnice brněnského programu SOS Kompas. Psal se konec října 2015, v chladném ročním období se každý rád zdržuje v pohodlí a teple domova v přítomnosti svých milých a blízkých, aby se skryl před nepřízní počasí, ale i v této době existuje mnoho rodin, které nemají tu možnost být spolu pohromadě a mít svou vlastní střechu nad hlavou.

Když Eliška se Štěpánem* přišli do SOS Sluníčka, strach a nejistotu konečně vystřídala úleva. Neměli to vůbec jednoduché. Poslední dva roky žili v péči své babičky-pěstounky. Ta se jich ujala, když byla jejich biologická matka zbavena rodičovských práv, protože děti týrala a nejevila o ně zájem. Kontakt s otcem rodina udržovala jen sporadicky.