Štěstí až na třetí pokus
Alešovi a Fandovi jsou sice teprve dva roky, batůžky už si ale sbalit umí. Dělali to už mnohokrát. Hlavně nezapomenout plyšáka a může se vyrazit. Jenže kam a s kým?
Příběhy dětí
Každý má rád příběhy s dobrým koncem. Díky vaší pomoci můžeme pomáhat dětem a jejich rodinám, nad jejichž osudem už mnozí zlomili hůl. Tady jsou některé z těchto příběhů.
Naděje pod lampou
Na některé chvíle ve svém životě by dvanáctiletá Nikola radši zapomněla. Mezi ně určitě patří i její poslední útěk z domova, který ale zároveň jejím rodičům i jí samotné otevřel oči.
Díky sportu jsem se o sobě dos...
Základem úspěchu je vytrvalost. Především ta dělí úspěšné od neúspěšných. Platí to v běžném životě a dvojnásob ve vrcholovém sportu. Svoje o tom ví také Michaela Regnerová, která žije od 6 let v brněnské SOS dětské vesničce.
Pod máminými křídly
Dovedete si představit, co se děje v hlavičkách dětí, když nemůžou být se svou mámou a sourozenci? Člověk o tom možná raději nepřemýšlí. S cizími tetami je hezky, okolo je spousta hraček, nikdo nekřičí a občas je po večeři i nějaká dobrůtka jako bábovka nebo bublanina. Ale jak se teď má máma a bráchové?
Cesta z bludného kruhu
I to dětství, které prožívají děti v neradostných podmínkách, někdy bývá milosrdné. Dvouletý Tobík pobíhá okolo mámy, bere jí papíry z ruky, brebentí a netuší, že zítra pro něj už máma Katrin nebude mít vůbec žádné jídlo. Ale Katrin to ví, a i když nerada pláče před Tobíkem, dnes už má slzy na krajíčku.
Dany už má zase na výběr
Šestnáctiletý Daniel sice žije ve vyloučené lokalitě s všudypřítomnými drogami a kriminalitou, ale na rozdíl od jiných seká dobrotu. Kromě silné vůle mu pomáhá i nízkoprahové centrum SOS Kajuta, kde může dělat to, co ho nejvíc baví.
Z neúplné rodiny rovnou dvě
Někdy se osudy tak zamotají, že se tomu jen těžko věří. Naše sociální pracovnice, které doprovázejí pěstounské rodiny, by mohly vyprávět. Jako třeba v případě Sylvy, malého Kubíka a jeho dědečka.
I neviditelná trápení mají řeš...
Svět by byl možná jiný, kdyby na každém bylo vidět jeho trápení. Možná by se pro každého našel někdo, kdo by mu pomohl nebo ho alespoň potěšil. Jenže ve skutečnosti to tak nefunguje, a že se trápí, to nemusí poznat ani maminka u vlastního dítěte.
K zázraku někdy stačí málo...
Na život ve vlhkém sklepním bytě už Maruška s Rozárkou skoro úplně zapomněly, stejně jako na alkoholové excesy jejich maminky. Nebýt včasného zásahu sociálních pracovnic SOS dětských vesniček, který pomohl vrátit rodinu do správných kolejí, mohlo být ale všechno úplně jinak.
Všechno je na dobré cestě
Anička a Terezka to zatím v životě neměly lehké. Tatínka skoro nepoznaly, a když je pak nemoc připravila také o maminku, děvčatům se zhroutil celý svět. Kdoví, jak by to dopadlo, nebýt pomoci sociálních pracovnic prostějovského SOS Kompasu.
Naděje umírá poslední
Z příběhů, které vám vyprávíme, občas až mrazí. Naštěstí mají ale téměř vždy dobrý konec, o který se zaslouží sociální pracovnice, psychologové nebo tety z SOS dětských vesniček. Nejinak tomu bylo i v případě dvou sourozenců Michala a Ondry.
Příběh pěstouna
Pan Novák s pěti vlastními i pěstounskými dětmi zažil opravdu krušné chvíle. Zůstal s nimi totiž sám. Naštěstí jej úřady upozornili na SOS vesničky. Našli jsme mu nový domov pro celou rodinu.