Vysvědčení se blíží
Šla jsem po chodníku domů a myslela jsem jen na jediné. Co té čtyřce řekne táta? Zbije mě páskem nebo hadicí? Matematika mi nikdy nešla, ale od té doby, co od nás máma odešla, to bylo ještě horší....
Příběhy dětí
Každý má rád příběhy s dobrým koncem. Díky vaší pomoci můžeme pomáhat dětem a jejich rodinám, nad jejichž osudem už mnozí zlomili hůl. Tady jsou některé z těchto příběhů.
Netradiční vánoční dárek
První vánoční dárek si Monika a František, pěstouni z karlovarské SOS dětské vesničky, nadělili trochu předčasně. S malým Honzíkem, kterého se vlastní maminka zřekla už v porodnici, se seznamovali už několik týdnů, když za ním jezdili do předpěstounské péče. Natrvalo si ho odvezli domů v polovině prosince.
Dobrovolníkem v SOS Sluní...
Chodím sem každé středeční odpoledne a je to pro mě nejhezčí čas. Za záclonkou v prvním patře už vidím Klárku, jak mě vyhlíží. Vstoupím do bytu a Klárka mi skočí do náruče.“ Budeme si dnes teto skládat z papíru?“ „Já chci udělat vlaštovku“, skáče jí do řeči Pavlík . „Já či laštošku!“ Šišlá jeho bratříček Péťa. Ještě něž se kluci začnou hádat, vyndám na stůl těsto.“ Dnes budeme děti péct perníčky“.
Lukášek nám dělá radost
O tom, že spokojené dětství není samozřejmostí, se bohužel přesvědčil i malý Lukášek, kterého jsme letos v březnu přijali do SOS Sluníčka v Karlových Varech. Jeden a půl roční chlapeček byl při přijetí do SOS Sluníčka nemocný, hladový a po celém tělíčku měl vyrážku. Jeho otec tehdy tvrdil, že si pro synka do dvou týdnů přijde, a že v žádném případě nedopustí, aby o syna přišel.
Tobík už se umí smát
Tobík to neměl ve svém krátkém životě zrovna jednoduché. Do nového přechodného domova, do karlovarského SOS Sluníčka, se dostal, protože v rodině docházelo k násilnostem ze strany otce. Tobík si vzaly do péče tety a sociální pracovnice a začaly se mu okamžitě všestranně věnovat. Potřeboval citlivý individuální přístup a s postupem času začal dělat pokroky.
Další důvod k úsměvu
V nelehké životní situaci se během loňského podzimu ocitla jedna neúplná rodina, do jejíhož osudu příznivě zasáhly sociální pracovnice brněnského programu SOS Kompas. Psal se konec října 2015, v chladném ročním období se každý rád zdržuje v pohodlí a teple domova v přítomnosti svých milých a blízkých, aby se skryl před nepřízní počasí, ale i v této době existuje mnoho rodin, které nemají tu možnost být spolu pohromadě a mít svou vlastní střechu nad hlavou.
Matěj už umí zlobit
Když jsme v říjnu minulého roku přijímali Matěje* do SOS Sluníčka, byl v žalostném stavu: zanedbaný, podvyživený, nemohl chodit, kromě strachu nedokázal projevit žádné emoce. První měsíce svého života prožil v kojeneckém ústavu, ze kterého se dostal do pěstounské péče své babičky. Od babičky putoval do SOS Sluníčka.
Konečně bezpečné místo
Když Eliška se Štěpánem* přišli do SOS Sluníčka, strach a nejistotu konečně vystřídala úleva. Neměli to vůbec jednoduché. Poslední dva roky žili v péči své babičky-pěstounky. Ta se jich ujala, když byla jejich biologická matka zbavena rodičovských práv, protože děti týrala a nejevila o ně zájem. Kontakt s otcem rodina udržovala jen sporadicky.
Aktivní maminka
Ne vždy se v životě všechno podaří přesně podle našich představ. Do partnerského vztahu vstupujeme všichni s nadějí, že to bude ten pravý či ta pravá a že vztah obohatí a naplní náš život láskou a porozuměním. Stává se však, že příběh skončí přesně naopak a pak je třeba situaci okamžitě řešit. Zvlášť pokud jsou ve vztahu také nezletilé děti, o něž se partneři společně starají.
Cesta do bezpečí
Paní Lenka nemá právě v životě na růžích ustláno. Vychovává sama čtyři malé děti ve věku od 18 měsíců do 11 let. Až donedávna žila s partnerem a otcem svých 3 mladších dětí v rodinném domku. Soužití s ním bylo vždy velmi problematické, ale v poslední době bylo k nevydržení.
Markétčino prázdninové dobrodr...
Byl krásný letní den a šestiletá Markétka se přestěhovala se svou maminkou pod stan. Na první pohled to vypadlo jako zajímavé prázdninové dobrodružství, ale ve skutečnosti opak byl pravdou. Jejich život venku pod širým nebem byl nutností – stan se stal jejich jediným domovem, jejich předsíní, obývákem i ložnicí.
Děkuji osudu
Za dobu své existence změnily SOS dětské vesničky k lepšímu život stovkám dětí. Jedním z nich je i paní Petra, která i se svým bratrem přišla do karlovarské vesničky krátce po jejím otevření. Právě takové příběhy, jako je ten její, jsou nejlepším důkazem, že pomoc ohroženým dětem má vždycky smysl...