Příběhy dětí

O tom, že spokojené dětství není samozřejmostí, se bohužel přesvědčil i malý Lukášek, kterého jsme letos v březnu přijali do SOS Sluníčka v Karlových Varech. Jeden a půl roční chlapeček byl při přijetí do SOS Sluníčka nemocný, hladový a po celém tělíčku měl vyrážku. Jeho otec tehdy tvrdil, že si pro synka do dvou týdnů přijde, a že v žádném případě nedopustí, aby o syna přišel.

V nelehké životní situaci se během loňského podzimu ocitla jedna neúplná rodina, do jejíhož osudu příznivě zasáhly sociální pracovnice brněnského programu SOS Kompas. Psal se konec října 2015, v chladném ročním období se každý rád zdržuje v pohodlí a teple domova v přítomnosti svých milých a blízkých, aby se skryl před nepřízní počasí, ale i v této době existuje mnoho rodin, které nemají tu možnost být spolu pohromadě a mít svou vlastní střechu nad hlavou.

Když Eliška se Štěpánem* přišli do SOS Sluníčka, strach a nejistotu konečně vystřídala úleva. Neměli to vůbec jednoduché. Poslední dva roky žili v péči své babičky-pěstounky. Ta se jich ujala, když byla jejich biologická matka zbavena rodičovských práv, protože děti týrala a nejevila o ně zájem. Kontakt s otcem rodina udržovala jen sporadicky.

Paní Lenka nemá právě v životě na růžích ustláno. Vychovává sama čtyři malé děti ve věku od 18 měsíců do 11 let. Až donedávna žila s partnerem a otcem svých 3 mladších dětí v rodinném domku. Soužití s ním bylo vždy velmi problematické, ale v poslední době bylo k nevydržení.

Za dobu své existence změnily SOS dětské vesničky k lepšímu život stovkám dětí. Jedním z nich je i paní Petra, která i se svým bratrem přišla do karlovarské vesničky krátce po jejím otevření. Právě takové příběhy, jako je ten její, jsou nejlepším důkazem, že pomoc ohroženým dětem má vždycky smysl...