Příběhy dětí

Možná se vám to také stalo a možná už víckrát: chtěli jste zasáhnout, protože jste v tu chvíli cítili, že byste měli… Ale pak jste si to raději rozmysleli a ušetřili si nejspíš drsné odmítnutí, možná i nadávky: to vůbec není vaše věc. Starejte se o sebe!

Kája by byl nejradši, kdyby měl kouzelný prsten nebo sluchátko a mohl rodiče při hádkách vypnout. Někdy. Nebo aspoň vypípat, jako se to dělá v rádiu… Nic z toho se pětiletému Kájovi nevyplní a zdá se, že není cesta ven.

David by podle všech indicií měl být spíš výtržník, kterému je osud ptáčka vypadlého z hnízda úplně fuk. Táta ve vězení a máma sama se třemi dalšími sourozenci, tomu se sociální kapitál, který je podle všech výzkumů zásadní pro pozdější úspěch v životě, úplně říct nedá: spíš je to pořádná smůla. Některá ptáčata jsou ale bojovníci, kteří se smůly neleknou!

„K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály, na toho, kdo je malinký.“ Spoustu lidí tahle básnička pěkně rozzlobila, ale šestiletý Matýsek má k pochybnostem o ní víc pádných důvodů než kdo jiný. Minimálně tolik, kolik návštěv máma slíbila a pak na ně vůbec nepřišla. Nebo tolik, kolik bylo večerů, kdy Matýsek usínal bez večeře. Nebo tolik, kolik bylo plácnutí přes ruku nebo na zadek, když ani nevěděl, za co dostal. Na úsměvy si naopak vůbec nepamatuje. Spíš je okolo mámy vždycky smutno.

Marek má svoji kapelu, školu, která ho baví, i sen o tom, že v životě bude pomáhat těm, kteří neměli moc štěstí. Přitom, kdyby se měl najít někdo, kdo měl v životě opravdu smůlu, byl to třeba právě on. Zázraky se ale dějí a i z odloženého miminka může díky milující náruči a podpoře lidí okolo nakonec vyrůst empatický a laskavý mladík.

Pokud s námi podporujete ohrožené a znevýhodněné děti delší dobu, možná si vzpomínáte na trápení malého Honzíka. V květnu roku 2016 mu bylo sedm a Mirka, která se ho jako pěstounka po selhání jeho vlastní rodiny ujala, celou druhou třídu se sociálními pracovnicemi v SOS dětské vesničce intenzivně řešila problémy s jeho chováním ve škole. K překvapení všech se zjistilo, že Honzíkovým „znevýhodněním“ je paradoxně nadprůměrná inteligence, kvůli které se v normální škole nudil a vyrušoval.