Příběh pěstouna
Pan Novák s pěti vlastními i pěstounskými dětmi zažil opravdu krušné chvíle. Zůstal s nimi totiž sám. Naštěstí jej úřady upozornili na SOS vesničky. Našli jsme mu nový domov pro celou rodinu.
Příběhy dětí
Každý má rád příběhy s dobrým koncem. Díky vaší pomoci můžeme pomáhat dětem a jejich rodinám, nad jejichž osudem už mnozí zlomili hůl. Tady jsou některé z těchto příběhů.
Prázdninové dobrodružství
Někdo si staví stan pro zábavu, pro Markétku a její maminku šlo ale o nouzové řešení. Jiné bydlení totiž neměly. Naštěstí se Markétka dostala do pražského SOS Sluníčka. Naše sociální pracovnice se o ni postaraly a pomohly postavit se na vlastní nohy i její mamince.
Davídek už rozdává úsměvy...
Davídek se narodil, když bylo jeho mamince necelých 18 let. Sama bez jakékoli podpory péči o miminko nezvládala. Díky naší preventivní službě SOS Kompas se ale brzy všechno v dobré obrátilo.
Na lásku není nikdy pozdě
Vstup do života neměl Kubík zrovna nejjednodušší. Bydlel se závislou maminkou v malém bytě, kde vedle sebe žily tři generace. Dnes se jemu i jeho malé sestřičce daří dobře.
Splněný sen
Když se osmiletá Eliška a její tři mladší sestřičky dostaly do karlovarského SOS Sluníčka, byly ve velmi špatném fyzickém i psychickém stavu. Rodiče se o dívky nestarali, zanedbávali je a navíc přišli i o střechu nad hlavou.
Konečně doma
Rodiče děvčátek se kvůli finanční tísni museli přestěhovat na ubytovnu. Změnu obě děvčátka těžce nesla, ponuré prostředí, neustálé hádky rodičů a maminčin potlačovaný pláč zanechaly v křehkých dětských duších hluboké stopy.
Nový domov na Moravě
V dubnu 2017 se do chvalčovské dětské vesničky přestěhovala z bytu v Mostě pěstounská rodina Filipových. Jedním z důvodů stěhování z Mostu bylo to, že Filipovi chtěli přijmout děti do pěstounské péče. Každý z rodičů má své potomky již zletilé a osamostatněné. Spolu se rozhodli pomoci dalším dětem a mít velkou rodinu. Požádali jsme paní Marii Filipovou o rozhovor.
Sedm statečných
Sedm dětí, sedm sourozenců, které spojuje jeden velký problém. Nezodpovědní rodiče závislí na alkoholu. Když jsme děti do SOS Sluníčka přijímali, bylo nejstaršímu chlapci 17 let a nejmladší holčičce jeden rok. Přitom v evidenci Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) byla rodina téměř od okamžiku narození první holčičky. Všechno tehdy začalo stížnostmi sousedů na neustálý křik a údery ozývající se z bytu, kde rodina žila...
Trochu jiný návrat domů
V sociálně-aktivizační službě SOS Kompas pomáháme ohroženým dětem a jejich rodinám vyřešit problémy, aby mohli zůstat spolu. Co to ale v praxi znamená? Příběh paní Jany a jejích pěti dětí, řešíme od otevření naší kanceláře v Prostějově. Vše, co jsme během spolupráce zažili, se ani nedá popsat, i tak ale následující řádky dobře vypovídají o tom, jak složité to některé děti mají a že i ty nejzamotanější příběhy mohou nakonec skončit dobře.
Vrátí se děti k rodičům...
S rodinou Novákových jsme začali spolupracovat na žádost orgánu sociálně právní ochrany dětí, protože se dostala do těžké sociální i materiální situace Rodiče s pěti dětmi ve věku 6 až 15 let, Alenou, Jitkou, Hankou,Terezkou a Martinem, bydleli v domku se dvěma místnostmi a kuchyní. Oba rodiče holdovali alkoholu, měli dluhy. Matka ani otec se nijak nezajímali o vzdělání dětí. Dětem chyběla i lékařská péče.
Pomáhat lidem bylo mým snem
Dělat práci, která mám smysl, je snem každého z nás. Někdy je k jeho splnění potřeba trochu štěstí, jindy je nutné pevně se rozhodnout, nepovolit a jít si cílevědomě za svým. A když to vyjde, je to pocit k nezaplacení. Svoje o tom ví i šestnáctiletá Nikola z brněnské SOS dětské vesničky.
Malý Péťa už se zase směje...
„Malý Péťa už zase pláče,“ pošeptala mi kolegyně. „Jeho maminka zase nepřišla na slíbenou návštěvu. A to tak dlouho trvalo, než jsme ji sehnali!“ Musím jen smutně přikývnout.