Příběhy dětí

Když se osmiletá Eliška a její tři mladší sestřičky dostaly do karlovarského SOS Sluníčka, byly ve velmi špatném fyzickém i psychickém stavu. Rodiče se o dívky nestarali, zanedbávali je a navíc přišli i o střechu nad hlavou.

V dubnu 2017 se do chvalčovské dětské vesničky přestěhovala z bytu v Mostě pěstounská rodina Filipových. Jedním z důvodů stěhování z Mostu bylo to, že Filipovi chtěli přijmout děti do pěstounské péče. Každý z rodičů má své potomky již zletilé a osamostatněné. Spolu se rozhodli pomoci dalším dětem a mít velkou rodinu. Požádali jsme paní Marii Filipovou o rozhovor.

V sociálně-aktivizační službě SOS Kompas pomáháme ohroženým dětem a jejich rodinám vyřešit problémy, aby mohli zůstat spolu. Co to ale v praxi znamená? Příběh paní Jany a jejích pěti dětí, řešíme od otevření naší kanceláře v Prostějově. Vše, co jsme během spolupráce zažili, se ani nedá popsat, i tak ale následující řádky dobře vypovídají o tom, jak složité to některé děti mají a že i ty nejzamotanější příběhy mohou nakonec skončit dobře.

Dělat práci, která mám smysl, je snem každého z nás. Někdy je k jeho splnění potřeba trochu štěstí, jindy je nutné pevně se rozhodnout, nepovolit a jít si cílevědomě za svým. A když to vyjde, je to pocit k nezaplacení. Svoje o tom ví i šestnáctiletá Nikola z brněnské SOS dětské vesničky.

Šla jsem po chodníku domů a myslela jsem jen na jediné. Co té čtyřce řekne táta? Zbije mě páskem nebo hadicí? Matematika mi nikdy nešla, ale od té doby, co od nás máma odešla, to bylo ještě horší....

Chodím sem každé středeční odpoledne a je to pro mě nejhezčí čas. Za záclonkou v prvním patře už vidím Klárku, jak mě vyhlíží. Vstoupím do bytu a Klárka mi skočí do náruče.“ Budeme si dnes teto skládat z papíru?“ „Já chci udělat vlaštovku“, skáče jí do řeči Pavlík . „Já či laštošku!“ Šišlá jeho bratříček Péťa. Ještě něž se kluci začnou hádat, vyndám na stůl těsto.“ Dnes budeme děti péct perníčky“.