Příběhy dětí

Dokážete si představit někoho, kdo se letos v březnu a v dubnu cítil i se svou rodinou nejlépe za dlouhé měsíce? A není to někdo, koho těší trápení, strach a obavy, ani vlastní, a už vůbec ne cizí. Renatě je strašně líto lidí, co je ohrožuje pandemie nebo jí dokonce podlehli – oni nebo jejich blízcí. Když ale dává pět pus na dobrou noc a připravuje na ráno pět hrnků a pět talířů na jídelní stůl ve vlastní kuchyni, připadá jí, jako by dokázala čelit i něčemu horšímu, než je koronavirus. Že je nejšťastnější člověk na světě, protože pětiletá Týnka už se nebudí křikem a pláčem. Teď se ze spaní dokonce usmála…

Málokdo dostal od života naloženo tak, jako Olda. Postupně mu umřela maminka i tatínek a nebýt obětavé práce našich sociálních pracovnic i jeho dědečka, který se chlapce ujal, kdo ví, jak by to s ním dopadlo. Jestli ale Olda něco opravdu umí, tak nevzdávat žádný boj předem.

Když se děti vrací domů ke svým rodičům, určitě se těší na spoustu věcí. A nejhezčí je, když se kromě oblíbené panenky, plyšáka nebo své postýlky těší i na ty rodiče… Ale na co se tak člověk těší, když odjíždí od svojí vlastní maminky k té náhradní?

Kristýna tomu vůbec nemůže uvěřit. Ve čtrnácti letech je konečně na opravdové dovolené! Sice to není moře, kam jezdí většina jejích spolužáků, ale jako moře to vypadá: až k té velké vodní ploše seběhne, musí si loknout, jestli ta voda přece jen náhodou není slaná! Zatím vzpomíná na to, jak se cítila, když se spolužačky bavily o tom, kam v létě pojedou. A jí se ani neptaly, protože by odpověď byla pořád ta samá: Kam bysme asi mohli jet, když táta nemá práci a máma uklízí?

„Miluju Marka z béčka. Je skoro tak krásný jako Adam Mišík. Když si obarvím vlasy na červeno, všimne si mě?“ Takhle nějak by mohl vypadat deníček dívky navštěvující sedmou třídu. Ale co si asi tak zapisovala dvanáctiletá Laura potom, co utekla z domova?

Možná by bylo mámě líp s někým jiným než se mnou. Jenže ten někdo by jí neměl tak rád. Erik nemůže snést, když máma pláče, a někdy si za to dává vinu. I když za svoje problémy vůbec nemůže, a za ty její už vůbec ne. Ale kdo jí pomůže?