Kolik šancí máš, tolikrát máš ...

„Ze začátku jsme si na Jirku nemohli stěžovat, ale rychle se chytal horších příkladů a někdy s ním nebylo k vydržení“, začíná své vyprávění sociální pracovník Radim. Rodiče se rozvedli, žil jenom s maminkou a dalšími dvěma sourozenci a vztahy mezi nimi byly hodně napnuté. Ani ve škole to s Jirkou nebylo nejrůžovější, prospěch nebyl nejlepší a od učitelů chodily stížnosti i na nevhodné chování.“
Více informací

Sólo pro dva hlasy, čtyři děti...

Jsme v tom všichni společně: v těžkých dobách se najednou některé rozdíly mezi lidmi stírají. Tisíce rodičů se znovu trápí se školní látkou, se strachem o své blízké, s obavami o práci, o budoucnost. Až budeme na tu dobu, kdy se na jaře zavřely školy, už jen vzpomínat, většina z nás na sebe bude moci být pyšná. A teď si představte, že se staráte o čtyři děti a každé z nich má nějaký problém: dyslexii, dysgrafii, lehkou mozkovou dysfunkci, úzkosti. Jak vypadá takové běžné ráno v jedné z vesničkových pěstounských rodin?
Více informací

Štěstí ve zlých časech

Dokážete si představit někoho, kdo se letos v březnu a v dubnu cítil i se svou rodinou nejlépe za dlouhé měsíce? A není to někdo, koho těší trápení, strach a obavy, ani vlastní, a už vůbec ne cizí. Renatě je strašně líto lidí, co je ohrožuje pandemie nebo jí dokonce podlehli – oni nebo jejich blízcí. Když ale dává pět pus na dobrou noc a připravuje na ráno pět hrnků a pět talířů na jídelní stůl ve vlastní kuchyni, připadá jí, jako by dokázala čelit i něčemu horšímu, než je koronavirus. Že je nejšťastnější člověk na světě, protože pětiletá Týnka už se nebudí křikem a pláčem. Teď se ze spaní dokonce usmála…
Více informací