Blíží se pololetní vysvědčení a mně se vrací vzpomínky, které mě ve snech stále děsí. Šla jsem po chodníku domů a myslela jsem jen na jediné. Co té čtyřce řekne táta? Zbije mě páskem nebo hadicí? Proč jen jsem se neučila víc, nemusela jsem mít v páté třídě tak špatné známky.

Matematika mi nikdy nešla, ale od té doby, co od nás máma odešla, to bylo ještě horší. Katka na tom byla lépe. Už od malička se dobře učila, proto se mohla odstěhovat s mamkou do Německa, kde žijí u jejího nového přítele. Hraju si s tkaničkou od bundy a bezděčně si koušu spodní ret. Ten den jsem jako obvykle přišla domů mnohem dříve než táta. Vzpomínám si, jak jsem zahnala největší hlad kouskem okoralé pizzy, co táta den předtím koupil ve stánku. Na mobilu jsem hrála Benji Bananas a hodinu po hodině jsem cítila větší a větší strach. Táta nepřicházel a já jsem věděla, že je to špatné znamení.

Po deváté zarachotil v zámku klíč a po delší době se s námahou dopotácel do kuchyně. Na chvíli mě napadlo, že má „nakoupeno“ víc než jindy. Třeba by mohl zapomenout, že dnes bylo vysvědčení. Rychle jsem se umyla a šla si lehnout. Pak mě napadlo, že jsem tátovi neřekla ani dobrou noc. Vstala jsem a vrátila se do kuchyně. Táta tam seděl předkloněný na gauči. Snad mě prozradil můj provinilý výraz, ale najednou mu to došlo. „Ukaž mi vysvědčení“, řekl a vrávoravě se postavil. „Zapomněla jsem ho ve škole“, špitla jsem.  Viděla jsem, jak mu rudnou tváře a jak kráčí ke mně. Chytl mě za vlasy a táhnul do pokoje. V chodbě upadl a dál už toho moc nevím nebo nechci vědět?

Přecházím silnici a blížím se do SOS dětských vesniček. Když se „to“ stalo, stále jsem doufala, že si mě máma vezme k sobě, ale psala, že neumím německy a nemohla bych tam chodit do školy. Z krizového zařízení pro ohrožené děti jsem se přestěhovala do karlovarské SOS dětské vesničky. Má nová maminka je moc hodná. Stále mi říká, že se už nemám čeho bát, jen mých smutných vzpomínek. Vím, že se za mou čtyřku na vysvědčení nebude zlobit, ale moc bych se chtěla s paní dobrovolnicí víc učit a na konci sedmé třídy jí udělat radost a mít na vysvědčení trojku.

Bára, 13 let,

Text je inspirován příběhy dětí z SOS dětských vesniček.