Dovedete si představit, co se děje v hlavičkách dětí, když nemůžou být se svou mámou a sourozenci? Člověk o tom možná raději nepřemýšlí. S cizími tetami je hezky, okolo je spousta hraček, nikdo nekřičí a občas je po večeři i nějaká dobrůtka jako bábovka nebo bublanina. Ale jak se teď má máma a bráchové? A proč máma říkala – když si myslela, že ji neslyším – že se možná všichni společně už neuvidíme a půjdeme do dětského domova? Co to vůbec je? Já chci být doma s mámou… Nejmladšímu Pepíkovi byly dva měsíce a nejstaršímu Honzíkovi osm let, když byla rodina ze dne na den vyhozena z ubytovny doslova na ulici. V tuto chvíli samozřejmě zasáhly úřady. Čtyři nejstarší děti byly přijaty do krizového centra SOS Sluníčko a maminka, paní Milena, s třemi menšími dětmi nastoupila společný pobyt v kojeneckém ústavu.

Jeden bez druhého

Dvě holčičky i Pepík s Honzíkem v SOS Sluníčku krásně prospívali, ale maminka nesla odloučení od svých dětí velice špatně. Proto jsme jí nabídli pomoc programu SOS Kompas, v němž poskytujeme bezplatnou pomoc rodinám, kterým hrozí odebrání dětí a na které se valí problémy ze všech stran. Cílem spolupráce bylo nalézt pro velkou rodinu bydlení, což byl samozřejmě pro paní Milenu jako pro samoživitelku velký problém. Důležité bylo také zajištění finanční stability celé rodiny.

Nový domov

Nebylo to lehké, ale s pomocí pracovnic SOS Kompasu se podařilo pro rodinu najít bydlení v rodinném domku. Paní Milena se do něj nastěhovala nejdříve na zkoušku se třemi dětmi, s kterými pobývala v kojeneckém ústavu. Moc se snažila, spolupracovala a byla vděčná za pomoc při shánění skromného zařízení domku. Věděla, že kdyby selhala, úřady by jí odebraly všechny děti a hrozilo by jejich umístění do institucionální péče.

Pod máminými křídly

Vše však naštěstí fungovalo, jak má: maminka napnula všechny síly, sociální pracovnice také, spolupráce se dařila a k tomu nejhoršímu naštěstí nedošlo. Nyní je celá rodina pohromadě. Pracovníci SOS Kompas ji stále pravidelně navštěvují a dělají spolu s maminkou všechno proto, aby všichni společně mohli překonat těžké časy a jejich nový domov byl místem radosti a naděje. Je hned o trochu lehčí doufat v dobré konce!