Když přišla Pavla, maminka roční Pavlínky, do kanceláře poprvé, dívaly se na sociální pracovnici Míšu dva páry dětských očí. Dospívání v ústavní péči někdy způsobí, že se zastavíte někde v pubertě a dál nejdete, na přechod do dospělého života prostě nemáte kapacitu ani moc chuť.

To „zastavení“ není mentální, ale ve způsobu prožívání a hlavně navazování vztahů. Pavlíny partner se po svatbě ukázal jako agresor, ale Pavla byla tak šťastná, že má vlastní domov, že ho pořád znovu a znovu brala zpátky: odpouštěla mu nadávky, facky, a když se dostal do nemocnice se zánětem slinivky, obětavě se o něj starala. Odměnil se jí po svém – zlomením klíční kosti, když byla v pátém měsíci těhotenství s Pavlínkou.

(Ne)žít ve strachu

Na preventivní sociální službu SOS vesniček se obrátila, až když dal Andrej ve vzteku výprask malé Pavlínce jen za to, že při chystání jídla poplakávala. Obě působily na Míšu stejně vystrašeně: Pavla mířila automaticky na stoličku v koutě, jakoby se snažila být co nejnenápadnější, a Pavlínka se jí choulila v náručí a při každém hlasitějším zvuku nebo rychlejším pohybu sebou strachy cukla. Míša jednala rychle, protože měla spoustu zkušeností s tím, jak může domácí násilí eskalovat. Během pár dní pomohla Pavle s Pavlínkou najít azylový dům. O dost déle trvalo, než Pavlu zbavila pocitu viny a selhání.

Prohra. nebo vítězství?

„Neumím vytvořit pro děťátko domov,“ plakala Pavla, až ji Míša musela obejmout a ujistit, že za těchhle okolností je tohle rozhodnutí to nejstatečnější a hlavně nejlepší pro malou Pavlínku. Pavla po svých biologických rodičích zdědila spousta dluhů, Míša jí pomohla nastavit únosný splátkový kalendář a také vyřídit rodičovský příspěvek. Když Andrej Pavlu napadl přímo u vchodu do azylového domu, pomohla Pavle vymoci si zákaz přiblížení.

Při poslední návštěvě za Míšou přišly úplně jiné Pavlínky. Ta „velká“ se s úlevou posadila proti ní místo hledání místa někde u zdi a místo ustrašeného uzlíku se jí v náruči smála její malá kopie. „Vidíte, Pavli, jen díky vám se nebude vaše dcerka strachy krčit v koutě, až bude velká. Dokázala jste jí ochránit, odvést do bezpečí, to je úplně to nejdůležitější.“ A je to tak: jen včasná pomoc dokáže přetnout bludný kruh násilí a zničených životů. Děkujeme, že nám to umožňujete!