Matěje jsme přijali do SOS Sluníčka, když mu byly necelé čtyři roky. První měsíce svého života prožil v kojeneckém ústavu, ze kterého se dostal do pěstounské péče své babičky. Péče však byla více než nedostatečná, a když k nám chlapec přišel, nevěřili jsme vlastním očím. Matěj* byl zanedbaný, podvyživený, vzhledem k nedostatku pohybu nedokázal došlápnout na chodidla, byl bledý, plačtivý a ve stresových situacích dělal stereotypní pohyby. Kromě strachu nedokázal projevit žádné emoce. Lidí se bál, nebo se nezdravě fixoval na jednu osobu.

Matějovi* jsme věnovali intenzivní péči zahrnující také práci paní psycholožky. Vzhledem k dlouhodobému zanedbávání, které mělo za následek anémii a nesprávné zažívání, musel být chlapec dvakrát hospitalizován v nemocnici, kde mu byly podávány krevní transfuze.

DŘÍV SE MATĚJ LIDÍ JEN BÁL

Po několika měsících by v něm původního Matěje* hledal málokdo. Má růžové tváře, přibral pěkných pár kilo, chodí na dlouhé procházky, s tetami i dětmi živě komunikuje a dokonce, což nás bez nadsázky potěšilo, umí zlobit a vydupat si svou pozici v kolektivu.

Intenzivně jsme pracovali na tom, abychom Matějovi* našli nový, láskyplný domov. Jsme moc rádi, že se na konci května našla nová rodina, která bude moci poskytnout Matějovi* péči a otevřenou náruč, kterou si zaslouží.