Dana poznala Ellu, její maminku Anetu a pak i kotě Lily letos v lednu. Těsně po Novém roce uhodily mrazy, a jak to tak bývá, starý plynový kotel dosloužil v tu nejnevhodnější dobu. Aneta se s Ellou sestěhovala do jedné místnosti a používala vypůjčený přímotop, pak ho ale musela vrátit a hrozilo, že v pronajatém domku na vesnici zmrznou: až v tu chvíli se Aneta obrátila s prosbou o radu na SOS dětské vesničky. 

Dana pomohla Anetě s registrací na úřadu práce a s vyřizováním dávek pomoci v hmotné nouzi. Do vesnice, kde Aneta bydlí, zajíždí autobus jen dvakrát za den, proto spolu hledají i vhodnější ubytování, aby Aneta, vyučená cukrářka, mohla vůbec do práce jezdit. Vyřizování dávek se vleče, protože majitel domku pobývá v cizině, ale Dana doufá, že i to se brzy povede. 

Nepřenášet bolest dál 

„Aneta by si to zasloužila,“ říká Dana rozhodným hlasem. „Není ten typ, který by od někoho něco chtěl, přestože pochází z extrémně chudých poměrů a sama měla těžké dětství. Máma ji týrala a nakonec opustila, přesto – nebo právě proto – by tohle Aneta svojí dceři nikdy neudělala. Už jsem slyšela i názor, že do velmi chudých podmínek by lidé snad ani děti přivádět neměli, ale to mi hlava nebere. Aneta přece za svou situaci nemůže. Dceři se věnuje, přes léto pěstuje na malé zahrádce před domem vlastní zeleninu, aby měla Ella přísun vitamínů, a doma má tak čisto, že mám strach, abych jí to tam při návštěvě neušpinila,“ končí své vyprávění se smíchem optimistka Dana.  

Ne že by děti, kterým Dana pomáhá, nikdy z kočárku nevypadly, už i to zažila. Ella ale mezi takové děti nepatří. Na to, že je Anetě jen šestadvacet a zůstala na Ellu sama, je skvělá máma. Viděli jste někdy fotografie nebo videa týraných zvířat, z nichž některá týrají malé děti? A napadlo vás, jak s takovými dětmi musel někdo předtím zacházet? Kočku Lily nikdy nikdo týrat nebude, protože patří Elle a ta je opečovávaná a maminkou milovaná. Tak jednoduché to je.