„Ze začátku jsme si na Jirku nemohli stěžovat, ale rychle se chytal horších příkladů a někdy s ním nebylo k vydržení“, začíná své vyprávění sociální pracovník Radim. Rodiče se rozvedli, žil jenom s maminkou a dalšími dvěma sourozenci a vztahy mezi nimi byly hodně napnuté. Ani ve škole to s Jirkou nebylo nejrůžovější, prospěch nebyl nejlepší a od učitelů chodily stížnosti i na nevhodné chování.“

Abraka dabra

Odmlouvání, drzé poznámky, provokování dalších dětí, dělání naschválů i sprosté nadávky, to byl Jirkův běžný „repertoár“, když neměl náladu. V nízkoprahovém klubu, kde se s ním Radim setkává, dostal i několikrát zákaz přijít. Ale zlomit nad ním definitivně hůl? „Přece i profesor Matějček, který se zabýval problematikou výchovy dětí, položil otázku: Po dobrém nebo po zlém? A odpověděl na ni stejně jako my. Měli jsme s Jirkou trpělivost, a když někdo projeví aspoň trochu snahy, měl by dostat šanci: nejen druhou, ale někdy i třetí nebo i čtvrtou.“

A pak jako by někdo mávnul kouzelným proutkem, pokračuje Radim – ve svém vyprávění ale nezmíní, že tím kouzelným proutkem byla hlavně jeho trpělivost a důsledná práce. Jiřík prošel úplnou proměnou. Vzorně si plnil úkoly do školy, bez problémů spolupracoval při doučování a začal nosit pěkné známky. Sám měl zájem učit se nové věci a každý úspěch ho potěšil a povzbudil k další práci. Působil klidně a vyrovnaně, nenechal se vyprovokovat a sám pomáhal mladším dětem. Kdyby se někdo zeptal na nejvzornějšího klienta SOS Kajuty, tak by volba padla na Jirku. „Myslím, že nám vrací zpátky to, že mu dáváme jistotu, bezpečí, a dokonce i přátelství“.

Budoucnost je teď

To však z vyprávění o Jirkovi nebylo ještě vše. To, s čím se denně setkával, ovlivňovalo negativně jeho vývoj, ač s tím nemohl sám nic udělat. Násilí v rodině, alkohol, křik, agrese kamarádů, záškoláctví. A pak není nic lehčího a jednoduššího, než označit někoho nálepkou: ruší, zlobí, roste pro kriminál… “Stigmatizace je něco, co ovlivní spoustu věcí a žádnou z nich k lepšímu,” říká Radim. “Dost to lidem v okolí ulehčuje přístup k takovému člověku, ale ničemu to nepomůže. Přitom do budoucnosti nikdo nevidí, můžeme ji ovlivnit tím, co děláme teď.”