Klárce* bylo něco přes dva roky, když se stala jedním z prvních klientů nově otevřeného SOS Sluníčka v Praze, které poskytuje okamžitou pomoc dětem v akutním ohrožení. Přestože byl konec ledna, měla na sobě jen obyčejné kalhoty, mikinu a botasky. Za dva roky svého života toho Klárka prožila hodně.

Její maminka byla závislá na drogách. Klárku měla ráda, ale starat se o ni byla schopna jen někdy. Tahala ji z bytu do bytu, kde bylo vždy plno cizích lidí. Někdy ji zapomněla či ztratila z dohledu, a tak si Klárka často sama hrála venku nebo se potulovala po blízkém tržišti. Často se o ni starala matčina kamarádka, když maminka zapomněla, že má dceru. Nechávala ji u sebe, dávala jí najíst, koupala ji. Ale maminku jí nahradit nemohla.

Situace byla stále horší, a tak úřady musely zasáhnout a Klárku umístit dočasně do krizového zařízení SOS Sluníčko.

Klárka našla v SOS Sluníčku klid a bezpečí, staraly se o ni střídavě dvě tety a byla tu ve společnosti dalších dětí. Moc ráda se objímala a chovala. Hledala pozornost, které se jí dříve nedostávalo. Na maminku ale stále myslela a těšila se z toho, když za ní přišla. Bohužel maminka za ní chodila jen nepravidelně a postupně čím dál tím méně, což Klárka těžce nesla a přepadal ji vztek.

Během prvních měsíců Klárčina pobytu v SOS Sluníčku jsme se snažili najít někoho blízkého, kdo by byl schopen a ochoten se Klárky ujmout, ale marně. Někteří o ni měli zájem, ale nemohli, jako např. maminčina kamarádka, jiní se ke Klárce nehlásili.

Nakonec se pro Klárku začali hledat pěstouni a tehdy se na ni konečně usmálo štěstí. Po měsíci byla vytipována vhodná pěstounka, která si Klárku hned zamilovala. Soud prodloužil Klárce pobyt v SOS Sluníčku, kde už mezitím strávila maximální možnou dobu šesti měsíců, aby nemusela měnit známé prostředí a mohla si začít utvářet vztah k pěstounce Janě*. Ta za ní začala pravidelně chodit a seznamovat se s ní, nejdříve pod dohledem tety v SOS Sluníčku a pak o samotě. Po čase ji začala brát na procházky, pak na krátké návštěvy domů a nakonec i na víkendy a delší návštěvy, z nichž se Klárka téměř nechtěla vracet zpět.

Klárka si za osm měsíců na SOS Sluníčko zvykla jako na svůj domov, měla tu dvě tety, které o ní se vší láskou pečovaly a dávaly jít vrchovatě všeho, co jí do té doby chybělo. Ale od začátku to byl jen domov dočasný, aby Klárka zapomněla na to zlé a podařilo se pro ni otevřít prostor tomu dobrému. A to konečně našla a SOS Sluníčko tak splnilo svůj účel.

Dnes už je Klárka u své nové náhradní maminky nastálo. Předběžným opatřením byla svěřena do její péče a je jí jedno, že o ní právě definitivně rozhoduje soud, aby u paní Jany mohla zůstat natrvalo. Sama za sebe se už rozhodla – Janě, k níž se konečně může přitulit pod peřinou a cítit se u ní jistě a bezpečně, začala říkat „mami“.

 

*Jména byla změněna z důvodu ochrany soukromí.