Možná by bylo mámě líp s někým jiným než se mnou. Jenže ten někdo by jí neměl tak rád… Erik nemůže snést, když máma pláče, a někdy si za to dává vinu. I když za svoje problémy vůbec nemůže…a za ty její už vůbec ne. Ale kdo jí pomůže?

Vidět svojí hodnou mamku tak moc se snažit, ale pak stejně brečet do večeře, kterou chystá zase jen z brambor a pár kousků zeleniny, to Erikovi trhá srdce. Někdy se nenávidí za to, že s ním má skoro víc práce než s roční Anežkou: píchat mu injekce, dávat tolik peněz za jeho léky a hlavně ho muset vozit k doktorům do často vzdálených měst, jak k tomu máma přijde? Přál by jí zdravého kluka, který jí místo přidělávání práce může pomoct třeba s nákupem…jenže jiný kluk by jí určitě neměl tak strašně rád, říká si žárlivě a hlavně smutně Erik, když o tom svém alternativním já takhle přemýšlí.

Někdy je toho moc

Sylva si svůj život taky takhle nepředstavovala, ale Erika, stejně jako roční Anežku, čtyřletého Tadeáše a sedmnáctiletého Jirku by za jiné děti nevyměnila. Jen sociální pracovnici z SOS Kompas, která rodině minulý měsíc začala pomáhat, přiznala (samozřejmě když byly děti z doslechu), že někdy je toho na ni tolik, že už neví jak dál. Pak na děti i zakřičí a to jí pak připadá, že by jim bez ní bylo líp.

Ale kdo by se o ně postaral? Jejich táta sám bojuje se selhávajícím zdravím, a protože už celé věky čeká na výpočet invalidního důchodu, nepomáhá jí ani finančně. A o podpoře širší rodiny si Sylva může nechat jen zdát: i její máma zůstala s dětmi sama, ale navíc je často bila a v současnosti se o svoje děti a vnoučata nezajímá. Jen když potká nejstaršího Jirku, který chodí o víkendech na brigády, říká si o peníze na alkohol a na cigarety.

Blýskání na lepší časy

Jak byla Sylva vděčná, když ji sociální pracovnice Tereza ujistila, že je dobrá a starostlivá máma a že nervy tečou občas skoro všem, i z menších důvodů! Dohodly se, že když jí bude psychicky nejhůř, může zavolat a dostane se jí rady a podpory. Největší pomocí ale bylo společné vyplnění a podání žádosti o přidělení městského bytu, kde by neplatila tak vysoké nájemné jako tam, kde bydlí teď. Pracují spolu na splácení dluhů, které se s rodinou vlečou stejně dlouho jako zdravotní problémy otce.

A hlavně je naděje, že s potravinovou pomocí a možná i pomocí některého z nadačních fondů, které pomáhají nemocným dětem, překlene Sylva období, než bude schválena žádost o příspěvek na péči o Erika. Pak by se snad začalo blýskat na lepší časy… Sociální pracovníci v preventivní službě nemají moc dělat zázraky a Erik se neuzdraví, ale třeba už díky soustavné podpoře a poradenství nebude mámu vídat brečet do poloprázdného hrnce a nebude si vyčítat, že se mámě narodil právě on.