Už tátu s mámou vypněte, ...
Kája by byl nejradši, kdyby měl kouzelný prsten nebo sluchátko a mohl rodiče při hádkách vypnout. Někdy. Nebo aspoň vypípat, jako se to dělá v rádiu… Nic z toho se pětiletému Kájovi nevyplní a zdá se, že není cesta ven.
Příběhy dětí
Každý má rád příběhy s dobrým koncem. Díky vaší pomoci můžeme pomáhat dětem a jejich rodinám, nad jejichž osudem už mnozí zlomili hůl. Tady jsou některé z těchto příběhů.
Adventní věnec pro mámu a pro ...
Když se děti vrací domů ke svým rodičům, určitě se těší na spoustu věcí. A nejhezčí je, když se kromě oblíbené panenky, plyšáka nebo své postýlky těší i na ty rodiče… Ale na co se tak člověk těší, když odjíždí od svojí vlastní maminky k té náhradní?
Kdo pomůže ptáčkovi?
David by podle všech indicií měl být spíš výtržník, kterému je osud ptáčka vypadlého z hnízda úplně fuk. Táta ve vězení a máma sama se třemi dalšími sourozenci, tomu se sociální kapitál, který je podle všech výzkumů zásadní pro pozdější úspěch v životě, úplně říct nedá: spíš je to pořádná smůla. Některá ptáčata jsou ale bojovníci, kteří se smůly neleknou!
Konečně léto jak má být
Kristýna tomu vůbec nemůže uvěřit. Ve čtrnácti letech je konečně na opravdové dovolené! Sice to není moře, kam jezdí většina jejích spolužáků, ale jako moře to vypadá: až k té velké vodní ploše seběhne, musí si loknout, jestli ta voda přece jen náhodou není slaná! Zatím vzpomíná na to, jak se cítila, když se spolužačky bavily o tom, kam v létě pojedou. A jí se ani neptaly, protože by odpověď byla pořád ta samá: Kam bysme asi mohli jet, když táta nemá práci a máma uklízí?
K čemu jsou holky na světě?
„K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály, na toho, kdo je malinký.“ Spoustu lidí tahle básnička pěkně rozzlobila, ale šestiletý Matýsek má k pochybnostem o ní víc pádných důvodů než kdo jiný. Minimálně tolik, kolik návštěv máma slíbila a pak na ně vůbec nepřišla. Nebo tolik, kolik bylo večerů, kdy Matýsek usínal bez večeře. Nebo tolik, kolik bylo plácnutí přes ruku nebo na zadek, když ani nevěděl, za co dostal. Na úsměvy si naopak vůbec nepamatuje. Spíš je okolo mámy vždycky smutno.
Stejně vám uteču
„Miluju Marka z béčka. Je skoro tak krásný jako Adam Mišík. Když si obarvím vlasy na červeno, všimne si mě?“ Takhle nějak by mohl vypadat deníček dívky navštěvující sedmou třídu. Ale co si asi tak zapisovala dvanáctiletá Laura potom, co utekla z domova?
Hvězda večera
Marek má svoji kapelu, školu, která ho baví, i sen o tom, že v životě bude pomáhat těm, kteří neměli moc štěstí. Přitom, kdyby se měl najít někdo, kdo měl v životě opravdu smůlu, byl to třeba právě on. Zázraky se ale dějí a i z odloženého miminka může díky milující náruči a podpoře lidí okolo nakonec vyrůst empatický a laskavý mladík.
I mámy občas potřebují pomoct...
Možná by bylo mámě líp s někým jiným než se mnou. Jenže ten někdo by jí neměl tak rád. Erik nemůže snést, když máma pláče, a někdy si za to dává vinu. I když za svoje problémy vůbec nemůže, a za ty její už vůbec ne. Ale kdo jí pomůže?
Jak se dnes má nadaný Honzík?...
Pokud s námi podporujete ohrožené a znevýhodněné děti delší dobu, možná si vzpomínáte na trápení malého Honzíka. V květnu roku 2016 mu bylo sedm a Mirka, která se ho jako pěstounka po selhání jeho vlastní rodiny ujala, celou druhou třídu se sociálními pracovnicemi v SOS dětské vesničce intenzivně řešila problémy s jeho chováním ve škole. K překvapení všech se zjistilo, že Honzíkovým „znevýhodněním“ je paradoxně nadprůměrná inteligence, kvůli které se v normální škole nudil a vyrušoval.
Valerie a rok zázraků
Zkuste si představit svět, kde ptáci neumějí létat, voda neví, že má téct dolů, nebo kde motýlí kukla netuší, že přišel její čas a má se z ní stát nádherný motýl. Jen málokdo by v takovém divném světě chtěl žít a malé Valerie se na to navíc ani nikdo neptal. Zázraky se ale naštěstí dějí, i když to někdy trvá celý rok.
Pět minut po dvanácté
Je poledne a všichni v SOS Sluníčku vědí, co se bude dít… Jako každý den po poledni Lukášek pláče, křičí, tluče okolo sebe a hází s sebou o zem. Uzlík neštěstí sám neví, co se s ním děje, a ani zkušené tety si s ním v prvních dnech nevěděly rady. Pochopit situaci jim pomohly až Lukáškovy zoufalé pohledy na hodiny a taky konzultace se sociální pracovnicí Pavlou, která si vše spojila s tím, co má Lukášek za sebou…
Komu přeje štěstí
Komu přeje štěstí? No přece připraveným! Jenže jak se připravit, když je před vámi krok do takové velké neznámé, jako je dospělost – a jste na to úplně sám? Ríša takhle přemýšlel řadu měsíců a nebylo mu vůbec do zpěvu. Odchod z dětského domova se blížil a i když se ho vychovatelé snažili připravit na samostatný život co nejlépe, pořád hrozilo, že se to nepovede. Proto se rozhodl využít služeb domu na půl cesty a udělal dobře.