Sólo pro dva hlasy, čtyři děti...

Jsme v tom všichni společně: v těžkých dobách se najednou některé rozdíly mezi lidmi stírají. Tisíce rodičů se znovu trápí se školní látkou, se strachem o své blízké, s obavami o práci, o budoucnost. Až budeme na tu dobu, kdy se na jaře zavřely školy, už jen vzpomínat, většina z nás na sebe bude moci být pyšná. A teď si představte, že se staráte o čtyři děti a každé z nich má nějaký problém: dyslexii, dysgrafii, lehkou mozkovou dysfunkci, úzkosti. Jak vypadá takové běžné ráno v jedné z vesničkových pěstounských rodin?
Více informací

Štěstí ve zlých časech

Dokážete si představit někoho, kdo se letos v březnu a v dubnu cítil i se svou rodinou nejlépe za dlouhé měsíce? A není to někdo, koho těší trápení, strach a obavy, ani vlastní, a už vůbec ne cizí. Renatě je strašně líto lidí, co je ohrožuje pandemie nebo jí dokonce podlehli – oni nebo jejich blízcí. Když ale dává pět pus na dobrou noc a připravuje na ráno pět hrnků a pět talířů na jídelní stůl ve vlastní kuchyni, připadá jí, jako by dokázala čelit i něčemu horšímu, než je koronavirus. Že je nejšťastnější člověk na světě, protože pětiletá Týnka už se nebudí křikem a pláčem. Teď se ze spaní dokonce usmála…
Více informací

Konečně léto jak má být

Kristýna tomu vůbec nemůže uvěřit. Ve čtrnácti letech je konečně na opravdové dovolené! Sice to není moře, kam jezdí většina jejích spolužáků, ale jako moře to vypadá: až k té velké vodní ploše seběhne, musí si loknout, jestli ta voda přece jen náhodou není slaná! Zatím vzpomíná na to, jak se cítila, když se spolužačky bavily o tom, kam v létě pojedou. A jí se ani neptaly, protože by odpověď byla pořád ta samá: Kam bysme asi mohli jet, když táta nemá práci a máma uklízí?
Více informací