Třetí rukavička

„Tati, tati, já asi ztratil rukavice“, natahuje v předsíni čtyřletý Ríša. „Nebo jsem si je nechal u táty…“ Zdá se, že je tu víc tatínků, než je normální? Ríšovy počty jsou prostě jen trochu jiné: táta Ota je ten, na kterého se každou středu těší, a táta Milan je ten, u kterého bydlí. A tak to prostě bere: proč by to mělo být divné? Ríšovo setkávání s vlastním tátou je jako z učebnice, ale to Ríša taky neřeší: proč by měl? Pořádná dávky smůly a pak pořádná dávky štěstí, i to se někdy stává. 
Více informací

Kolik šancí máš, tolikrát máš ...

„Ze začátku jsme si na Jirku nemohli stěžovat, ale rychle se chytal horších příkladů a někdy s ním nebylo k vydržení“, začíná své vyprávění sociální pracovník Radim. Rodiče se rozvedli, žil jenom s maminkou a dalšími dvěma sourozenci a vztahy mezi nimi byly hodně napnuté. Ani ve škole to s Jirkou nebylo nejrůžovější, prospěch nebyl nejlepší a od učitelů chodily stížnosti i na nevhodné chování.“
Více informací

Sólo pro dva hlasy, čtyři děti...

Jsme v tom všichni společně: v těžkých dobách se najednou některé rozdíly mezi lidmi stírají. Tisíce rodičů se znovu trápí se školní látkou, se strachem o své blízké, s obavami o práci, o budoucnost. Až budeme na tu dobu, kdy se na jaře zavřely školy, už jen vzpomínat, většina z nás na sebe bude moci být pyšná. A teď si představte, že se staráte o čtyři děti a každé z nich má nějaký problém: dyslexii, dysgrafii, lehkou mozkovou dysfunkci, úzkosti. Jak vypadá takové běžné ráno v jedné z vesničkových pěstounských rodin?
Více informací