Příběhy dětí

Komu přeje štěstí? No přece připraveným! Jenže jak se připravit, když je před vámi krok do takové velké neznámé, jako je dospělost – a jste na to úplně sám? Ríša takhle přemýšlel řadu měsíců a nebylo mu vůbec do zpěvu. Odchod z dětského domova se blížil a i když se ho vychovatelé snažili připravit na samostatný život co nejlépe, pořád hrozilo, že se to nepovede. Proto se rozhodl využít služeb domu na půl cesty a udělal dobře.

O tom, že věčné hádky a násilí v rodině nikomu nepřidají, by Filípek a jeho dva sourozenci i přes jejich nízký věk mohli dlouze vyprávět. Takže, když začala Anička ve školce vyprávět, že tatínek maminku doma bije, bylo to vlastně vysvobození a impulz k tomu, aby se dlouho odkládané problémy začaly konečně řešit.

Na některé chvíle ve svém životě by dvanáctiletá Nikola radši zapomněla. Mezi ně určitě patří i její poslední útěk z domova, který ale zároveň jejím rodičům i jí samotné otevřel oči.

Dovedete si představit, co se děje v hlavičkách dětí, když nemůžou být se svou mámou a sourozenci? Člověk o tom možná raději nepřemýšlí. S cizími tetami je hezky, okolo je spousta hraček, nikdo nekřičí a občas je po večeři i nějaká dobrůtka jako bábovka nebo bublanina. Ale jak se teď má máma a bráchové?

Šestnáctiletý Daniel sice žije ve vyloučené lokalitě s všudypřítomnými drogami a kriminalitou, ale na rozdíl od jiných seká dobrotu. Kromě silné vůle mu pomáhá i nízkoprahové centrum SOS Kajuta, kde může dělat to, co ho nejvíc baví.