Příběhy dětí

Základem úspěchu v jakékoli oblasti je vytrvalost. Především ta dělí úspěšné od neúspěšných. Platí to v běžném životě a dvojnásob pak ve vrcholovém sportu. Svoje o tom ví také Michaela Regnerová, která žije od svých 6 let v brněnské sos dětské vesničce. Zhruba stejně dlouho se věnuje také softbalu, ke kterému ji přivedla její pěstounka, které dnes neřekne jinak než mamka. Především díky její podpoře mohla rozvinout svůj talent a dotáhnout to až do národní reprezentace, se kterou by se ráda za dva roky zúčastnila olympiády v Tokiu. Kromě softbalu jsme si povídali také o škole, rodině a o tom, co jí vrcholový sport dal, a vzal.

I to dětství, které prožívají děti v neradostných podmínkách, někdy bývá milosrdné. Dvouletý Tobík pobíhá okolo mámy, bere jí papíry z ruky, brebentí a netuší, že zítra pro něj už máma Katrin nebude mít vůbec žádné jídlo. Ale Katrin to ví, a i když nerada pláče před Tobíkem, dnes už má slzy na krajíčku.

Někdy se osudy tak zamotají, že se tomu jen těžko věří. Naše sociální pracovnice, které doprovázejí pěstounské rodiny, by mohly vyprávět. Jako třeba v případě Sylvy, malého Kubíka a jeho dědečka.

Na život ve vlhkém sklepním bytě už Maruška s Rozárkou skoro úplně zapomněly, stejně jako na alkoholové excesy jejich maminky. Nebýt včasného zásahu sociálních pracovnic SOS dětských vesniček, který pomohl vrátit rodinu do správných kolejí, mohlo být ale všechno úplně jinak.

Z příběhů, které vám vyprávíme, občas až mrazí. Naštěstí mají ale téměř vždy dobrý konec, o který se zaslouží sociální pracovnice, psychologové nebo tety z SOS dětských vesniček. Nejinak tomu bylo i v případě dvou sourozenců Michala a Ondry.

Někdo si staví stan pro zábavu, pro Markétku a její maminku šlo ale o nouzové řešení. Jiné bydlení totiž neměly. Naštěstí se Markétka dostala do pražského SOS Sluníčka. Naše sociální pracovnice se o ni postaraly a pomohly postavit se na vlastní nohy i její mamince.