Historie SOS dětských vesniček v České republice

V 60. letech začali někteří dětští lékaři a psychologové v čele se Zdeňkem Matějčkem, Josefem Langmeierem a Jiřím Dunovským upozorňovat na nedostatky ústavní péče o děti bez rodiny a problém emocionální deprivace těchto dětí.
Inspiraci pro zlepšení způsobu péče čerpali mimo jiné v SOS dětských vesničkách rozvíjejících se v sousedním Rakousku a dalších zemích západní Evropy. V roce 1967 přijal pozvání Jiřího Dunovského zakladatel konceptu SOS dětských vesniček Hermann Gmeiner.

Vzniká Kruh přátel SOS dětské vesničky a přípravný výbor Sdružení přátel SOS dětské vesničky. Jejich cílem bylo vybudovat fungující organizaci, která by pomáhala ohroženým dětem.

Manželé Semerádovi z Prahy 4 po shlédnutí pořadu o opuštěných dětech v Československu a o rakouském modelu SOS dětských vesniček navštívili banku a chtěli věnovat ve prospěch tohoto projektu 500 Kč – fakticky tak založili konto SOS dětských vesniček. Během následujících dvanácti měsíců se na kontě 777 sešlo více než 28 milionů korun. Na výstavbu SOS dětských vesniček přispěl tehdy opravdu skoro každý, od dětí na základních školách, přes skauty, zaměstnance fabrik a dalších podniků až po důchodce. V přepočtu na dnešní hodnotu peněz by se jednalo téměř o půl miliardy korun. SOS dětské vesničky byly tedy skutečně občanskou iniciativou, vybudovanou bez finanční účasti státu.

V červnu jsou oficiálně schváleny stanovy Sdružení přátel SOS dětské vesničky, čímž formálně vzniká naše organizace. Na jaře téhož roku začíná výstavba první SOS dětské vesničky v Karlových Varech.

Prvních 11 maminek prošlo přípravným kurzem pro pěstouny a úspěšně skládá závěrečnou zkoušku. SOS dětská vesnička v Karlových Varech tak může zahájit svou činnost, na Den dětí (1. června 1970) se sem stěhují první dvě rodiny, do Vánoc je vesnička téměř plná. Ještě před otevřením je do ní přihlášeno 118 dětí.

Pro obrovský zájem začínáme budovat další SOS dětskou vesničku ve Chvalčově. Už v listopadu 1970 tu tehdejší první dáma Irena Svobodová položila základní kámen pro výstavbu vesničky, na jaře 1971 se začíná se samotnou stavbou. O dva roky později, na podzim 1973, otevírá vesnička oficiálně dveře prvním dětem a pěstounům.

V rámci normalizačních procesů jsou SOS dětské vesničky převedeny do rukou státu. Díky tomu, že celý národ v přímém přenosu sledoval budování vesniček a jejich činnost byla velice dobře hodnocená odborníky, mohly ale pěstounské maminky dál ve svých domcích vychovávat pěstounské děti, jen pod hlavičkou státních orgánů. Převzetí vesniček ale režimu nestačí, zabavuje i veškerý majetek Sdružení a organizace je nucena svou činnost „dobrovolně“ ukončit. K 1. lednu 1975 tak Sdružení přátel SOS dětské vesničky přestává existovat.

Stát zabavil majetek v celkové hodnotě 53,9 milionů Kčs:
• SOS dětská vesnička v Karlových Varech v hodnotě 18,3 mil. Kčs.
• SOS dětská vesnička ve Chvalčově v hodnotě 17,1 mil. Kčs.
• Rozestavěná SOS dětská vesnička v Brně (inženýrské sítě) v hodnotě 7 mil. Kčs.
• Věcný majetek Sdružení v hodnotě 0,2 mil Kčs.
• Úspory na darovaných vkladních knížkách, nepřevzatá dědictví apod. v hodnotě 0,3 mil. Kčs.
• Prostředky z konta Sdružení určené na výstavbu třetí vesničky ve výši 11 mil. Kčs (díky úsilí Jiřího Dunovského a dalších lidí z SOS dětských vesniček byly alespoň tyto prostředky použity pro vybudování okálů – domků pro pěstounské rodiny, které nebyly nijak spjaty s SOS dětskými vesničkami, ale věnovaly se také výchově opuštěných dětí).

České Sdružení se stává řádným členem mezinárodní organizace SOS Kinderdorf International se sídlem v Rakousku, která sdružuje národní pobočky SOS dětských vesniček po celém světě.

Dokončili jsme výstavbu prvních dvou domů v Brně, které sloužily jako centrum pro školení nových maminek. Řadu let také probíhala sbírka na výstavbu třetí vesničky, která se nestihla uskutečnit v 70. letech (stát vrátil Sdružení okleštěné pozemky, ale nikoliv peníze z konta 777, které byly určeny na výstavbu vesničky a jež byly normalizační mocí zabaveny). Už to ale nebylo tak snadné, jako v 70. letech, kdy byly SOS dětské vesničky jedinou podobnou organizací svého druhu, v 90. letech už musely soupeřit o přízeň dárců s mnoha dalšími organizacemi a peníze se scházely mnohem pomaleji.

V roce 2013 vstoupil v platnost nový zákon o sociálně-právní ochraně dětí, který nám umožnil rozšířit svou působnost nejen za zdi vesniček, ale také o další služby, které pomáhají ohroženým dětem:

– Pro rodiny, kterým hrozí odebrání dětí, spouštíme sociálně aktivizační službu SOS Kompas – nejprve v Přerově, brzy se rozšiřuje do dalších měst
– Podařilo se nám otevřít první zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc SOS Sluníčko v Karlových Varech, o rok později jsme přidali další podobné zařízení v Praze
– z původních SOS dětských vesniček se stávají moderní centra služeb, které podporují pěstounské rodiny nejen žijící přímo ve vesničkách, ale i v jejich širokém okolí

Díky rozšíření nabídky služeb a jejich rozšíření do dalších regionů jsme během prvních tří let platnosti nového zákona o sociálně-právní ochraně dětí navýšili počet dětí, kterým pomáháme, z původní stovky až na hranici cca 1200 dětí.

V Praze a Brně spouštíme projekt specializované pěstounské péče zaměřený na pěstouny, kteří přijímají děti se zdravotním znevýhodněním nebo s poruchami attachmentu. V souvislosti s tím otevíráme nové školicí a metodické centrum.