
Kdo jsou SOS záchranáři
Každý den pomáháme dětem, o které se jejich rodiče nemůžou, nechtějí nebo neumějí postarat. Děláme všechno pro to, aby navzdory tíživé životní situaci prožily radostné dětství a poznaly, co je láskyplný domov.
Před 50 lety se v tehdejším Československu stalo něco nevídaného. Lidé se spojili, aby společně pomohli potřebným dětem. Ve spontánní celonárodní sbírce pak vybrali peníze na stavbu SOS dětských vesniček, kde mohly opuštěné děti poprvé vyrůstat v rodinném prostředí.
Od té doby se v naší zemi změnila spousta věcí. Přesto tu každý rok přijde o rodinu a skončí v kojeneckém ústavu téměř 1 500 miminek a dalších skoro 4 000 dětí je odebráno z péče jejich rodičů. Vyrůstají bez lásky, porozumění a důvěry. A následky si nesou celý život.
Česká republika je jednou z posledních evropských zemí, kde je dětem soustavně upíráno právo na to vyrůstat v rodinném prostředí. A to chceme s vaší pomocí změnit.
SOS dětské vesničky od roku 1969 usilují o to, aby všechny děti mohly vyrůstat v rodině. Podpořte naše pracovníky, kteří umějí zachraňovat rodiny v nouzi nebo nabídnout náhradu za rodiny, které nefungují. Před 50 lety jsme to v Československu zvládli.
Každý den pomáháme dětem, o které se jejich rodiče nemůžou, nechtějí nebo neumějí postarat. Děláme všechno pro to, aby navzdory tíživé životní situaci prožily radostné dětství a poznaly, co je láskyplný domov.
SOS dětské vesničky od roku 1969 usilují o to, aby všechny děti mohly vyrůstat v rodině. Podpořte naše pracovníky, kteří umějí zachraňovat rodiny v nouzi nebo nabídnout náhradu za rodiny, které nefungují. Před 50 lety jsme to v Československu zvládli.
Každý den pomáháme dětem, o které se jejich rodiče nemůžou, nechtějí nebo neumějí postarat. Děláme všechno pro to, aby navzdory tíživé životní situaci prožily radostné dětství a poznaly, co je láskyplný domov.
Hledáme 1 000 hrdinů, kteří budou finančně podporovat naše SOS záchranáře, aby v České republice už zbytečně nevyrůstaly děti bez rodiny.
Nemůžeme marnit čas. V životě malého dítěte jde o každý měsíc.
Díky vaší podpoře můžeme pomáhat dětem a jejich rodinám, nad jejichž osudem už mnozí zlomili hůl. Přečtěte si příběhy dětí, které díky včasné pomoci získaly to nejdůležitější – domov a jistější budoucnost.
Pomoc dětem ohroženým ztrátou rodičovské péče je dlouhodobá záležitost. Tohle jsou členové naší rodiny, kteří nám pomáhají v našem úsilí zajistit dětem láskyplný domov, a jejich důvody, proč nás podporují.
Pomáhat má smysl, zvlášť těm, kteří si nedokážou pomoct sami.
Děti jsou nejzranitelnější bytosti z nás všech. V dětství se utváří osobnost člověka, jeho vztah ke světu, k ostatním lidem, k práci a vzdělání. Pomoci dětem znamená zasloužit se o budoucnost.
Můj důvod je snadný.. Ne každý má úžasné rodiče jako mám já.. Ne každý má rodinu která mě ve všem podporuje, věří mi. Ne každý má maminku, která mě obejme když je mi ouvej a tatínka, který mi dodá odvahu jít dál, když mám pocit že už nemůžu..
Chci přispět k tomu, aby co nejvíc dětí mohlo vyrůstat v rodinách. Aby i přes nerovný start měly šanci na dobrou budoucnost – a my všichni na fungující společnost.
Důvod proč jsme se rozhodli podporovat SOS dětské vesničky je v těch dětských tvářích. Je tak smutné, když jsou bez zázemí a lásky a je tak krásné, když se jejich životní příběh změní a mohou mít novou rodinu. To co Vesničky dělají je úžasná služba dětem, které chceme být součástí.
Hodně se dnes mluví o právech, ale málo o povinnostech. Po svých dětech chci, aby ty své plnily, a doufám, že to budou dělat i v dospělosti a že z nich budou nejenom sportovci, ale hlavně čestní lidé. K tomu ale nejdřív potřebují domov, bezpečí a taky vidět, že rodiče pracují, zajímají se o svět okolo sebe a mají rádi je i sebe navzájem. Moje děti to vidí, ale hodně dalších ne, a těm by k tomu měl pomoct každý, kdo může.
Protože se mám dobře a můžu, protože pomáhat je normální, solidarita patří ke kultivaci společnosti, protože děti si svůj osud nevybírají…
Jsem máma dvou dětí. Jako studentka jsem mohla pomáhat v kojeneckém ústavě. Když beru své děti do náručí, vzpomenu si, kolik jiných by tu náruč plnou bezpodmínečně lásky a přijetí potřebovali. Poslala jsem malou částku, ale kdyby nás bylo víc…. Třeba by to byl krůček k tomu, aby ústavní péče nebyla nutná. Vážím si každého, kdo se snaží jakkoliv pomoci.
Děti formuje hlavně rodina a prostření, kde vyrůstají. Přála bych si pro všechny dětičky bez rodičů, aby dostaly šanci na krásný život v přítomnosti lidí, kteří je budou milovat. Děti jsou naše budoucnost. Být rodičem je nejkrásnější poslání.
Pomáhám ráda potřebným.
Pomáhám dětem, protože jsem měla to štěstí a vyrostla v úplné rodině. Mám tři děti, které jsou můj život. Za tohle všechno jsem moc vděčná a někdy je čas vyjádřit svou vděčnost i činy.
Děti by měly být vychovávány ve vzorech, v pokoře, v sebedůvěře, v potřebnosti, poznat lásku… je toho tolik, co formuje člověka a to je TÁTA A MÁMA. Být rodina.
Když na svět přišel Erik a udělal z nás rodinu, člověku dojde mnoho věcí. Děti nemají možnost volby, do které rodiny přijdou a některé tu rodinu ani nemají vůbec. Tak alespoň touto cestou je možné jim trochu na té jejich cestě životem pomoci.
Děti nemohou za svůj osud, kterou jim připraví život. Když už nemohou objímat své rodiče, ať mají vše, co potřebují. Hlavně hodné tety a aby jich bylo dost a dobře zaplacené, aby si našly čas na obejmutí.
Pomáhám tam, kde je to potřebné a pomáhat všem dětičkám bez rodičů, aby dostaly šanci na rodinu a hezké dětství je dost potřeba.
Nepotřebuji důvod, mělo by to být normální. Lidé kteří se mají dobře, by měli pomáhat těm, kterým se nedaří tak dobře.
Děti jsou naše budoucnost a šťastné děti = šťastná budoucnost!
Moje dcery mi někdy říkají, že něco není fér. Dávám jim přečíst příběhy dětí z SOS vesniček z vašeho zpravodaje a pak se ptám, jestli je k těmto dětem život fér… Vím, že to nedokážu změnit, ale snažím se pomoci alespoň finančním příspěvkem.
Jsme milující rodiče a je nám hrozně líto vidět děti vyrůstat bez domova, bez lásky, bez rodiny.. Tyto děti nemohou za osud jaký jim život nadělil.. Děkujeme sos vesničkám za to co dělají!! Jsme hrdí, že můžeme být součástí.. Prosím všechny, pomozme těmto dětem.. Pomozme to změnit..
Děti jsou budoucnost… pro nás všechny. Pomozme tvořit bezpečnou a láskyplnou budoucnost
Když jsem byla dítě, také jsem potřebovala pomoci, které se mi plně dostalo. Proto jsem ráda, že aspoň tímto způsobem mohu pomoci dalším lidem/dětem, ke zjednodušení jejich starostí :-)
Pomáhat by měl každý, kdo může a hlavně dětem. Není nic hezčího, než úsměv na tváři dítěte.
Chci, aby moje bývalá spolužačka ze ZŠ bydlící v Dětské vesničce SOS měla pěkné Vánoce a aby věděla, že jsem na ní nezapomněl.
Dětství má být šťastné a to i pro děti, které neměly to štěstí vyrůstat ve spokojené rodině. Každé dítě by mělo mít tu šanci.
Obvykle pomáhám dětem a zvířatům, protože se nemohou bránit.
Pomáhám dětem, protože jsem taky máma čtyř dětí, babička tří vnoučat a s dětmi pracuji celý život.
Protože když už dost nepomáhá český stát (protože děti ještě nemají volební právo), tak musíme pomáhat my ostatní. Protože člověk nikdy neví, kdy podobnou pomoc bude potřebovat i on sám.
Jsme parta studentů, kteří si otevřeli studenský klub. Sami za sebe by jsme si nemohli dovolit někoho podpořit, ale společně ano. Chtěli jsme někomu splnit přání, pomoct někomu kdo to potřebuje více než my.
Sami máme dítě a moc jej milujeme. Přáli bychom si, aby byly všechny děti spokojené.
Chtěla bych podpořit organizaci, která nabízí dětem bez rodičů oporu, kterou nesmírně potřebují. Vzhledem k tomu, ze jsem sama od narozeni adoptovaná, mne situace odložených dětí silně zasahuje. Přeji všem hodně sil a štěstí ve ztížené životní cestě.
Nedávno jsem přemýšlela o dětech, které právě opustí dětský domov v osmnácti letech. Pamatuji si na sebe. Byla jsem pořád dítě a jsem vděčná, že mám úžasné rodiče, kteří mě podporovali a pomáhali mi. Nedokážu si představit, jak to pro ně musí být těžké, postavit se na nohy v tak brzkém věku. Když jsem si všimla, že máte projekt, kdy pomáháte těmto mladým lidem, věděla jsem, že právě vám musím přispět.
Děti jsou naše budoucnost. Ne všechny děti mají šťastné dětství, fungující rodiny a milující rodinu. Moje pomoc je kapka, která doufám utváří moře a oceány další pomoci.
Od té doby, co mám dvě vlastní děti, vidím v okolí, jak je důležité mít stabilní rodinu, která člověku do života předá nedocenitelné návyky, jistotu a bezpečí. Ne každý má takové štěstí jako moje děti a jaké jsem měla já.
Nedokážu si ani v nejmenším představit jaké to je vyrůstat bez mámy a táty. Ležet v té studené postýlce sama, nemoct se k někomu přitulit, když je mi ouvej. Koukat do očí mámě a vidět tam bezmeznou lásku. Když koukám na své dítě, jak spokojeně spinká a u toho klidně dýchá, vím, že je v bezpečí a milované, přeji to každému bez výjimky!
Na šťastný život mají právo všechny děti, nejenom mých 6 vnoučat.
Sama jsem dokázala dát domov jedné princezně a protože nemůžu dát takhle domov i dalším, tak aspoň finančně podpořím ty, kteří se o to snaží. Každé dítě má mít možnost vyrůstat v klidném, milujícím prostředí.
Podle mě základním znakem života je pomáhat. Člověka dělá člověkem jeho schopnost nemyslet jen na sebe, ale i na druhé. Každý může pomoci. Podle mě je každá částka dobrá. A je přece hezké někomu pomoci.
Mám malou holčičku, kterou miluji nade vše. Je mi hrozně moc líto, že existují děti, které nemají takové štěstí jako moje dcera, která vyrůstá v úplné rodině se spoustou lásky.
Má to smysl…
Každé dítě si zaslouží lepší život. To naše mělo štěstí.. jiné děti takové štěstí nemají. Tak snad jim ho alespoň malinko vylepšíme
Sama jsem po narození skončila v kojeneckém ústavu. Naštěstí pro mě našli za pouhé 4 měsíce nové milující rodiče. Já to štěstí měla a ráda bych to dopřála i ostatním dětem.
Ještě donedávna jsem bral svoje bezproblémové dětství jako samozřejmost. Uvědomuji si ale, že to byl velký dar, který bych přál všem.
Protože to potřebuji. Jsou nevinné a bezbranné a odkázáni na dospělé, kteří občas selžou.
Pomáhat se musí všem a vždy. Já měl to štěstí, že jsem vyrůstal v kompletní zabezpečené rodině. O to víc se cítím povinován pomoci těm, co stejné podmínky nemají.
Pomáhám dětem.. protože jsem zůstala sama s dětmi a díky hodným lidem jsme to zvládli.. Přeji všem dětičkám hodně lásky a zdraví.. Petra.. Adélka.. Petřík.. Karolinka
Přispět alespoň nějakou částkou těm, kterým chybí rodina a zázemí, je to nejmenší, co můžeme udělat. Doufám, že SOS vesničky zvládnou dětem dát láskyplné zázemí, jistotu a naději :)
Žiji v krásné rodině a je velmi smutné že ne každé dítě má takové štěstí jako my. Proto jestli můžeme trochu pomoci podpořit děti k lepšímu životu rádi to uděláme!
Pomáhám, protože chci pomoct. Chci pomoct protože věřím. Darovat peníze je maličkost, stát v první linii znamená být skutečně při tom. Přeji sílu a odvahu všem, kteří pomáhají.
Některé děti si mohou dopřát cokoliv a některé zase nemohou, proto jsem se rozhodla přispět, aby ty děti byly alespoň šťastné a zdravé.
Každý jsme někdy v životě potřeboval dostat šanci. Děti si ji bezesporu zaslouží, protože děti jsou naše budoucnost. Jak se k nim dnes zachováme my, tak bude náš svět vypadat zítra. A pokud pomáhat můžu, pak musím.
Nemám ráda nespravedlnost. A ty malé děti za to nemohou. Jsou tak bezbrani. Sama mám 2 deti a udělala bych pro ně cokoliv. Dětí z vesniček je mi líto a tak aspoň malou částku kterou si mohu dovolit jsem poslala jim.
Sama mám dvě malé děti, které miluji celým srdcem. Při představě, že jsou děti, které rodičovskou lásku neznají je mi smutno a proto pokud jim mohu pomoci alespoň formou finančního daru, udělám to.
Mám dvě úžasné dcery, které považuji za největší dar mého života. Díky nim překračuji svoje hranice téměř každý den – snahou být pro ně dokonalou mámou a především kamarádkou, která dokáže naslouchat a přijímat. Děti jsou závislé, s čirým štítem přijímají péči ale i příkoří, které jim dospělí připraví. Proto si zaslouží velký dík a podporu Ti, kteří chytí za ruku i děti, které zůstaly sami, bez pomoci, bez lásky rodičů.
Děti by měly cítit lásku už jen proto, aby ji v dospělosti mohly předat zase svým dětem a lidem okolo sebe. Děti potřebují vědět, že jsou milovány.
Rodina je pro dětskou křehkou duši moc důležitá. Přála bych všem dětem náruč, která jim poskytne objetí a podporu na cestě životem.
Myslím si, že každé dítě si zaslouží dostat šanci na lepší život, protože si nemůže vybrat, do jakého prostředí se narodí.
Každé dítě, které se narodí je dar a zázrak. Některé z nich ovšem nemají bohužel tolik štěstí a nenarodí se do šťastné rodiny. To je důvod, proč pomáhám. Alespoň malou kapkou přispět a tuto bolest zmírnit.
Žádné dítě na světě by nemělo být nešťastné a trpět.
Mám ráda děti, a je mi moc líto, že všechny děti nemají milující rodiče a rodinu.
Člověk by se měl umět podělit, ne každému bylo dáno do vínku stejně.
Je to to nejmenší, co můžu udělat.
Přijde mi to přirozené pomáhat potřebným, nejen dětem, když já mám dostatek a mohu si to dovolit.
Mám jednu 18letou dceru, která má vše co si může přát, milující mámu a i tátu, který sice s námi již nežije, ale i tak nás pravidelně navštěvuje, milující prarodiče ze strany tatínka, a proto mě přišlo samozřejmé, že aspoň touto cestou mohu podpořit ty, kteří na sebe vzali krásný a přitom nelehký a odpovědný úkol postarat se o děti, které neměly takové štěstí jako moje dcera
Je to správné.
Protože všichni nemají takové štěstí, jako mám já.
Každé dítě, pokud nepřijde na svět s těžkou vrozenou vadou, je nadějí. Je dobré napomáhat tomu, aby tato naděje nebyla zmařena nepříznivými okolnostmi. SOS vesničky jsem zvolil kvůli jejich tradici; je dobré podporovat kontinuitu. Mám i čistě osobní důvody, ale to jsou tak intimní záležitosti, že se o nich nebudu rozepisovat.
Detstvo by malo byť tým najkrajším obdobím života. Deti sú naša budúcnosť. Pre mňa najzmysluplnejšia investícia ♥
Na otázku, proč jsem se rozhodl podporovat SOS dětské vesničky, není příliš složité odpovědět. Děti jsou zranitelné. Dokážou velmi trpět. Sami si nepomohou a pokud jsou vystaveny těžkým životním situacím, sice je překonají, ovšem jejich stigma je může provázet celý život. Některé ho drží v sobě. Jiné v dospělosti opakují to, co sami zažili. A řetěz pokračuje. Projekt dětských vesniček dává šanci prožít šťastné dětství. Přesně podle rčení: „.co se v mládí naučíš…“ pak ovlivní další život těch, jimž ulehčil osud. Podporuje také ty, kdož mohou a mají chuť dětem pomáhat – pěstouny. Skvělý projekt s celospolečenským dosahem. Díky.
Děti jsou bezbranné a bezbranným se musí pomáhat, aby pak sami mohli pomáhat dál.
Moje teta je pěstounkou na přechodnou dobu a díky ní jsem měla možnost vidět na vlastní oči, jak je ta práce strašně důležitá. A jak moc to těm dětem prospívá. Sama zvažuju stát se dlouhodobou pěstounkou.
Protože děti jsou radost, zázrak a dar.
Jsem ráda že jsem se rozhodla být členem vaší rodiny. Přeji všem dětičkám bez rodičů aby i ony měly jednou krásný život plný radosti. Úsměv na tváři, a aby i v dospělosti byli tím, kým si přejí. Přeju všem dětičkám aby se dostaly do rodin, které je budou milovat, aby se jim dostalo vše co jim v životě schází . Lásku, porozumění, objetí.
1. Protože děti jsou dar a každé dítě by mělo mít v rámci možností šťastné dětství. 2. Miluji je.
Rodina je základ! Ne všechny děti měly to štěstí, že měly milující rodinu. Pěstouni v SOS vesničkách mohou takovým dětem dopřát lásku, porozumění, krásné dětství, ale děti zde mohou poznat taky povinnosti a řád, což k životu tak nějak patří. Jsme rádi, že můžeme takto pomoci.
Sama jsem studentkou a tak nemám na dítě finance ani čas, proto jsem se snažila podpořit alespoň jednorázově a doufám, že až mi to čas ale hlavně věk dovolí, budu moct adoptovat nebo alespoň pěstounsky vychovávat.
Věřím, že skrz SOS vesničky mohu alespoň trochu pomoci dětem, které neměli štěstí na pečující, bezpečnou, podporující a láskyplnou rodinu. Protože každé dítě má na tohle právo.
Děti jsou naše budoucnost a zároveň jsou nejzranitelnějším a často velmi opomíjeným článkem naší společnosti. Finanční pomoc je to nejmenší, co mohu udělat.
Z dospělými lidmi je to těžké, nic s nimi neuděláte, jsou prostě hotový. Někdy jsou skvělý, někdy ale příšerný, někdy něco mezi. S dětma je to jiná. Můžete je perfektně ovlivnit, tzn. dobře vychovat, a to i přes jejich mnohdy špatnou genetickou výbavu. A základem dobré výchovy je asi šťastné dětství.
Není mi lhostejný osud dětí, které ztratily (nebo třeba ani nikdy neměly) šanci na život v rodině. Něco tak „běžného“, že? Držím vám palce, aby se i nadále dařilo pomáhat tam, kde to má hluboký smysl.
Protože potřebují naši péči a ochranu, zvlášť ty, co mají problémy ve své rodině, nebo ji nemají.
Pomáhám proto aby, děti které nemají takové štěstí, lásku, bezpečí a objetí milující rodiny mohli najít zázemí, lásku, péči, pocit domova a rodiny, aby se na jejich tvářích objevil úsměv, každá pomoc je důležitá proto podporuji SOS vesničky.
Děti si zaslouží, aby vyrůstali v lásce a bezpečí…
Třetí bod skautského zákona zní, že „Skaut je prospěšný a pomáhá jiným“. Nechceme, aby zůstalo jen u slov, a tak již několik let ve Skutči organizujeme sbírku pro SOS dětské vesničky. Proč pomáháme zrovna dětem? Junák je organizace vychovávající mladé a proto víme, že v dětech je naše budoucnost. Pomoc druhým by nicméně měla být samozřejmostí, ať už jsme, nebo nejsme skauty.
Protože mám děti ráda.
Proč bych nepomohl, když můžu?
Protože s dětmi pracují a vím, že to některé nemají jednoduché.
Jednoduše to, že přispějí je to nejmenší co mohu udělat. Nemohu těm dětem dát lásku, péči a pocit bezpečí, mohu je alespoň podpořit finančně.
Fandím odkazu pana profesora Zdeňka Matějčka a velmi si vážím jeho vykonané práce i práce jeho pokračovatelů. Vím jaké to je nemít šťastné dětství…Děkuji každý den za svou vlastní krásnou rodinu, kterou s manželem máme a vytváříme. Cítím povinnost přispět na tak báječnou věc, jakou jsou SOS dětské vesničky, aby i to poslední dítě pocítilo jaké to je, když ho má někdo rád.
Pomáhání dětem má být samozřejmá věc. Na to se nemá hledat důvod,to se prostě dělá.
Svět tvoří lidé a pokud chceme tvořit lepší svět, tak musíme pomoci těm nejmenším, protože v útlém věku se programuje jejich myšlení, láska a správné návyky. Se správným nastavením mysli z mládí budou pak tvořit lepší svět a budou to učit svoje děti a ty zase jejich.
Alespoň trochu zlepšit šanci na lepší život.
Je možné, aby v takto bohaté zemi byly děti, o které nebude postaráno jak materiálně, tak hlavně citově??? Jedině pokud dáme prostor sobectví…
Protože to má smysl.
Málem jsem zůstala s mojí dcerkou sama, a tak jsem moc vděčná, že tomu tak nakonec v mém případě není a můj přítel přijmul svou odpovědnost tak krásně, ale vím, že to není případ všech, tak posílám mou podporu z celého srdce.
Já štěstí na rodinu měl a nyní mám prostředky, tak proč se nerozdělit s dětmi, které nemají ani jedno.
Každé dítě si zaslouží být šťastné. Snad jim alespoň takto pomůžeme vytvořit pěkné prostředí. Nesmírně si cením všech, které o tyto děti pečují a pomáhají jim zvládnout nejednoduchý start jejich života. Díky!
Děti jsou přece naše budoucnost. Milované a opečované děti budou schopny svou lásku a péči věnovat svým dětem a taky nám, kteří jsme je tomu naučili…
Nedávno jsme se stali rodiči a teď více, než kdy předtím si uvědomujeme, jak je důležité, aby děti vyrůstaly v láskyplném a bezpečném prostředí. Ne všechny děti mají takové štěstí, a proto si zaslouží naši pomoc.
Po změně systému v roce 1989, kdy bylo možno vytvořit si obraz o situaci, jsem si uvědomila že uspořádání světa, bohužel i včetně demokracií, není úplně humánní a mnozí se dostanou do svízelné situace,kterou si nezavinili, ačkoliv berou život velmi vážně. Zlé poměry v rodinách dopadají pak velice tíživě především na děti. Domnívám se tedy, že je třeba vážit si všech současných i dalších dárců za podporu dětem, aby tyto mohly i v současné zlé době prožít v dětství jen to pěkné.
Děti jsou budoucnost a čím lepší start jim dáme, tím lepší budou mít budoucnost. Každé dítě si zaslouží mít krásné dětství.
Myslím si, že pomáhat dětem má velký smysl, hlavně těm ohroženým.
Rodina je pro mě moc důležitá. Vůbec si neumím představit být bez ní. Proto se snažíme pomáhat, aby tuto šanci měli i ti, ke kterým osud nebyl tak nakloněn.
Děti jsou nejzranitelnějšími bytostmi. Bohužel některé děti nemají to štěstí, aby nalezly dostatečnou podporu a ochranu v rodině. Proto se musíme ze všech sil snažit, aby jí získaly od druhých a díky tomu vstupovaly do života s důvěrou a laskavostí.
Pomoc dětem, které jsou čistotou a příkladem pro dospělé je třeba pomáhat a dodávat jim pozitivní energii aby mohli růst a být dobrými učiteli. Děti nám dospělým ukazují, jak se máme k sobě chovat. Ukazují nám čistou lásku, důvěru a všechny potřebné životně důležité činy, které si dospělí velmi často neuvědomují a přitom mají tu nejkrásnější možnost v životě. A tou je být po boku dítěte. Děkuji za to,že mohu koukat každý den mému malému synkovi do očí a říkat mu miluji tě. Děkuji za to, že existují lidé, kteří pomáhají dětem a lidem, kteří si pomoc zaslouží a potřebují.
SOS dětské vesničky známe už 50 let, obstály i v nové době. Tradice, která si zaslouží podporu.
Správný začátek života se odrazí v dospělém životě každého dítěte. Je třeba pomoci jim to zvládnout, když vlastní rodina zrovna nemůže pomoci pro své vlastní problémy.
Jak řekl již Seneca: „Všude tam, kde je člověk, je místo pro dobrý čin.“ A já dodávám, že nikoli podle slov, ale podle činů poznáme dobrého člověka.
Včera jsem viděla pořad Pošta pro tebe a i s mým kamarádem jsme si říkali, jak jste šikovní a jak těm dětem pomáháte. Proto jsem se rozhodla vám též něco přispět. Přispívám i na Paraple i na Helppes i na pár útulků pro kočičky a pejsky. Moc peněz nemám coby ochranka, ale mám ráda zvířátka a někteří lidé si to opravdu zaslouží.
Pomohl jsem, protože můžu. Taky proto, že je mi líto dětí, které neměli to štěstí, žít s rodiči.
Sama jsem maminkou tří dětí a moc pro mě znamenají, i když už jsou dvě dospělé. Když jsem byla ještě mladší, chtěla jsem se stát pěstounem, ale neměla jsem k sobě vhodného partnera, který by mě v tom podpořil. A tak dnes, kdy jsou mé příjmy stabilní a trošku větší, mohu si dovolit dětem pomoci aspoň tímto způsobem…
Myslím si, že se mám velmi dobře, a proto chci i malým a pravidelným příspěvkem pomáhat zlatíčkám, ke kterým se život nezachoval zrovna hezky. Moje heslo je, že v jednotě je síla a každá pomoc je milá a důležitá.
Považuju se za požehnaného, protože ve svém životě mám rodinu. I když jsem vyrůstal bez otce, Bůh mi nadělil mámu a prarodiče, díky němž jsem v životě dostal spoustu možností. Všichni ale bohužel nemají stejné štěstí, a já si to uvědomuji.
Mám rád děti a mrzí mě, že ne všechny mají tolik štěstí. Jsou nevinné a za svou situaci nemohou. Chci tímto, i když drobným gestem, alespoň trochu pomoci a pokud to situace časem dovolí, pomoci více.
Protože pomoci, pokud můžu, je to nejmenší. “Všechno co děláme je jen kapka v moři. Ale kdybychom to nedělali, ta kapka by tam chyběla.” (Matka Tereza)
Vyjádření podpory dobré věci může mít celou řadu podob. Někdo zasvětí svůj život službě někomu jinému, kdo by v „normálním“ světě jen těžko obstál. Někdo se takové služby účastní jako dobrovolník ve svém volném čase. Řada dalších lidí podpoří dobrý projekt finančně. Jistě těch „hmatatelných“ projevů existuje více. Je tu ale i „neviditelná“ rovina věci. Mám na mysli modlitbu. Osobně ji vnímám jako zásadní východisko pro vše další, o čem již byla řeč.
Považuji projekt S.O.S. dětských vesniček za velmi přínosný. Prošel dlouhým vývojem, našel různé podoby uskutečňování (nejen „vesničky“ samotné, ale i podpora pěstounských rodin atp.). Mezi jeho iniciátory patřil pan profesor Zdeněk Matějíček. Měl jsem možnost osobně jej poznat. Vážil jsem si jeho odbornosti a empatického přístupu k lidem. Byl také můj „souvěrec“. Myslím, že mu toto východisko v jeho profesním i osobním životě hodně pomáhalo, či lépe – svůj život svěřoval do Božích rukou. Rozpoznal velký úkol a podařilo se mu rozběhnout aktivity k plnění jeho „nekonečného“ nároku. Myslím, že za tím stálo vědomí, že základem, který přináší tvořivou atmosféru v týmu, který podpírá v těžkých chvílích, který tlumí netrpělivost, je láska. Cizím slovem agapé. Věřím, že na tomhle zásadním vkladu „vesničky“ stále staví a stavět budou. Je dobře, že se v tomto ohledu potkávají s celou řadou dalších aktivit, v nichž výše zmíněné role přijímají další „milující“ lidé, třeba i „vesničkoví odchovanci“.
Držím vám palce a svěřuji vás do rukou silnějších, než jsou ty lidské.
Jan Esterle (s manželkou, třemi dospělými dětmi a spoustou těch, kterým se věnuje v základní umělecké škole)
My máme v životě to štěstí být šťastnou rodinou. Jiné rodiny a jiné děti takový osud nemají. Ale děti si přece zaslouží mít bezpečné a bezstarostné dětství…
Každý si zaslouží dobré podmínky na startu života. Já je měl, chci pomoct aby je měli všichni.
Ze stejného důvodu jako Hermann Gmeiner, Zdeněk Matějček, manželé Havlovi, všechny pěstounky a pěstouni, kteří mají nebo měli děti ve své péci, ti, kteří se jakýmkoliv způsobem v této oblasti angažují a také všichni ostatní, kteří přispívají finančně. Protože mi to není jedno. Základním právem dítěte je právo na domov a bezpečí, proto se o děti, které toto biologickou rodinou zajištěno nemají, musíme postarat. Vždyť děti jsou naše budoucnost. Kam bychom chtěli jako společnost směřovat, pokud bychom nebyli schopni se postarat o naše děti? Takto nějak to, myslím, řekl Hermann Gmeiner.
Je mi smutno, když vidím, že žijí u nás děti, které se tak brzy v životě setkali s násilím a navíc tam, kde má být nejvíce bezpečno, tedy v rodině, tak doufám, že jim můj malý příspěvek dokáže přinést aspoň na chvíli radost.
Na konci března 2020 jsem synovi oznámil, že z důvodu úspor a omezení mzdových nákladů ho ke konci srpna odvolám z funkce jednatele a že ho budu pět měsíců platit, aniž by musel něco dělat. Hlavně když si něco najde. Nic si nenašel a hned 1.9. záhadně „onemocněl“. Současně ale utnul veškerou komunikaci a hlavně nám znemožnil stýkat se s vnukem. Sám jsem v listopadu rozvážel balíky u České pošty a vozil tak cizím lidem radost do jejich domovů. To mě nakonec vedlo i k tomu, abych udělal radost dětem, které to potřebují, když sám svému vnukovi nic dát nemohu.
Pomáhám dětem, které pomoc prostě potřebují. A kdo jiný než my dospělí bychom se měli postarat o děti. Měl by to přirozeně dělat každý, kdo má srdce na správném místě.
Protože všichni “čeníšci” si zaslouží šťastné dětství.
Každé dítě musí zažít pocit lásky a bezpečí, aby z něj mohl být dobrý člověk.
Důvod proč pomáhat dětem je naprosto jasný. Ne každý má v životě štěstí a bohužel ne každé dítě vyrůstá v láskyplném prostředí, které by si zasloužilo. Já to štěstí mám a proto jsem se rozhodla pomoci. Soucítím se všemi dětmi a doufám, že můj dar pomůže někomu v jeho životní cestě.
Komu inému ak nie deťom? Nevidím lepší dôvod ako pomôcť deťom.
Už kdysi jsem přispívala na vesničky SOS. A když jsem otevřela svůj bankovní účet, kde přistálo nechtěných 5000 Kč, které jdou z účtu všech nynějších dětí, tak jsem vás si s Klokánkem podělila. Velký dík všem tetám.
Mám ráda smích. Smích k dětem patří. Také jsem si prožila svoje v životě, ale jsem tady, daří se mi a všechny děti si zaslouží ,aby se měly dobře, aby se smály. Pracuji jako dětská sestra a vím, že smích léčí .Když mohu pomoci, udělám to ráda.
Děti by měly prožít šťastné a veselé dětství a ne trpět. Nemůžou se bránit, tak jim musíme pomoci my ostatní.
Ne každý měl na rodinu takové štěstí jako já…
Lidé by si přece měli pomáhat, a je úplně jedno jestli dobrý skutek uděláte tak, že převedete slepého člověka před silnici nebo darujte peníze. Tyto děti by měli být další generace, a pokud jim budeme pomáhat tak oni pomůžou v budoucnu vám.
Myslím, že děti by měli být bezstarostné minimálně do puberty. Velice mne zasáhlo číst o holčičce, která do pěti let nezažila vánoce. Ráda zase pomůžu, pokud budu moci.
Protože mám, díky Bohu, tu možnost.
To nejkrásnější na světě je dětský smích. To nejvíc skličující na světě je dětský pláč. Jedno jaké DNA, jedno jaká barva pleti; děti, to jsme my sami; naše zrcadlo, dokud tu jsme; naše pokračování, až tady jednou nebudeme.
Proč pomáhám dětem? Důvod je jediný a měl by být jasný nám všem, co jsme se narodili do šťastné kolíbky. Pomáhám dětem, protože si nemohou pomoci samy. Nic špatného neprovedly, svůj osud si nevybraly, jsou bezmocné a bezbranné. Tomu nemohu nečinně přihlížet.
Děti jsou náš odkaz. Naše vizitka, naše budoucnost. Každé může být nový Einstein, Masaryk nebo DaVinci. A proto věřím, že všechny zaslouží šanci, a všechny zaslouží podporu.
Děti jsou nevinné bytosti, které si nevybraly komu a kde se narodí, proto proto o ně musíme s láskou pečovat a vychovat je. Děti jsou naše budoucnost.
Jsem sama se dvěma dětmi. Díky tomu, že jsem si našla lepší práci a i díky dalším věcem mám teď jiný pohled na spoustu věcí, můžu se podělit alespoň trochu s těmi, kdo momentálně takové štěstí nemají. A kdo jiný si to zaslouží víc, než děti. A navíc je to opravdu krásný pocit, vědět, že díky i mé skromné pomoci je někomu na světě líp.
Pomoc je důležitá, každý z nás by měl pomáhat, i tím málem, co jen dokáže, protože děti jsou bezmocná stvořeníčka, která si zaslouží jen to nejlepší.
Pravidelně od narození našich dětí jsme v období vánočních svátků vhazovali do kasičky u vánočního stromku vesniček SOS finanční obnos. Letošní rok jsme to učinili převodem.
Sama jsem prožila dětství, které nebylo ideální, ale které ze mě udělalo silného a cílevědomého člověka, kterým jsem dnes. I přesto nezapomínám na to, co bylo a přeji si, abych dokázala alespoň malinko pomoci dětem, které potřebují naději, že bude lépe. Že i ony si mohou splnit své sny a cíle.
Every child deserves opportunities for a happy and successful life. I see how lucky we are to be able to provide everything she needs and hope that donations give others some of the same advantages that we have.
Děti, na které přispívám, jsou bezbranné, a někdy velmi trpí, aniž by za svůj těžký osud jakkoliv mohly. Věřím tomu, že je povinností každého, kdo měl větší štěstí, aby v rámci svých možností pomáhal.
My tvoříme svět. Děti jsou jeho vývojem. Aby ten vývoj se uskutečnil, je potřeba aby děti žili, aby měli co jist a co obléct a aby hlavně cítili naši lásku. Pokud každý si to uvědomí, změníme nejen stát ale i svět! Všem, kdo může být rodičem těchto opuštěných děti, jen přejí štěstí, zdraví a bohatství!
Děti potřebují lásku maminky a celé rodiny a sami si pomoci nedokáží.
Dobrý den, jsem ráda, že mohu aspoň trochu pomoci, a přispět, aby se dětem, které nemají to štěstí a možnosti, dostalo touto cestou, co potřebují. Děkuji.
Člověk by měl vracet společnosti to, že mu umožňuje být tím čím je. Současně to vnímám jako výraz pokory.
Obdržela jsem od Vás březnovou vesničku-láskyplný domov pro každé dítě. Vyzýváte nás, abychom dali vědět proč podporujeme děti ve vesničkách SOS! Už kdysi dávno jsem chtěla pomoci dětem a pracovat ve vesničce SOS. Vzpomněla jsem si pozdě, to až tehdy, když moje dvě dcery odešly do světa a já zůstala sama. Bylo mi sděleno, že už na to nemám věk. A tak jsem začala aspoň přispívat svoji trochou do mlýna, aby jak napsal Jakub a Martina mohlo být na dětských tvářích vidět štěstí. A o to vlastně jde, vždyť co je hezčího, než rozzářená tvář dítěte, slzy od smíchu a radost v jejich očích. Miluju děti a jsem ráda, že aspoň v malé míře mohu přispět k tomuto štěstí. I Vám všem, díky kterým to štěstí je patří velký obdiv a dík…. Vaše obdivovatelka Jana Šmehlíková
Každý si zaslouží šanci na dobrý start do života. Vzpomínky z dětství nám nikdo nevezme, tak ať jsou co nejlepší.
Dětství se má prožít a ne přežít.
Děti mám moc ráda. Měly by vyrůstat v láskyplném a podnětném prostředí, které je vhodné pro jejich správný vývoj. Bohužel ne všechny rodiče, rodiny toto mohou zajistit. Na náhradní rodinné péči je, aby se o tyto rodiny a děti starala. Ačkoli plně nenahradí pravou rodinu, nebo nevyřeší všechny problémy, tak pomáhá – a to je důležité. Proto jsem se rozhodla také trochu pomoci a přispět, i když jen menší částkou.
Best wishes from Scotland with your important work with children and families. May you continue to be successful in everything you do.
Dětská radost a smích jsou tou největší odměnou za všechno naše snažení. Bolí mě srdce pro všechny děti, které nemá kdo pohladit a obejmout.
Pokud si také myslíte, že každé dítě patří do rodiny, podpořte finančně další rozšíření našich služeb a přispějte k tomu, aby v naší zemi už žádné dítě nemuselo vyrůstat bez láskyplného rodinného prostředí.