V předvánočním čase převáží štědrost v srdci většiny z nás. Nejen že nakupujeme dárky pro naše nejbližší, ale daleko více než jindy také pomáháme potřebným. Přispíváme na dobročinné účely, kupujeme dárky osamělým seniorům, dětem z dětských domovů, pejskům v útulcích.

Mnohé neziskové organizace by bez adventní nadílky od dárců nemohly existovat. Pracuji v jedné z nich. Je ale ještě něco důležitějšího, co dělá Vánoce Vánoci. Snad každý z nás je touží strávit v kruhu svých nejbližších.

Jak jste si jako děti představovali Ježíška? Pro mě to byl starý fousatý pán, který nás sleduje skrz mraky, myslím, že jsem ho zaměňovala s představou Boha. Můj syn je přesvědčený, že Ježíšek chodí na naší zahradu a pozoruje nás oknem. Těžko říct, jak k tomu došel, možná díky tomu, co povídají kamarádi ve školce.

Já ale dětem říkám jinou verzi – že Ježíšek je v srdci každého z nás a že vzbuzuje touhu obdarovávat druhé. Je mi jasné, že tato abstraktní představa těžko může konkurovat pánovi za oknem, který přinese vytouženou autodráhu, ale tak to cítím já.

Jak vzpomínáme na Vánoce?

Nevím jak vy, ale já nemám vzpomínky na Vánoce v dětství spojené s dárky, které jsem dostala. Vzpomínám na vůni františka, kterého maminka zapalovala dřív, než jsme vstali, na to, jak jsme společně koukali na pohádky, rozkrajovali jablko a hledali v něm hvězdičku, na kapra ve vaně i na to radostné očekávání, kdy už konečně bude večer.

A nejsem jediná. Udělali jsme v SOS dětských vesničkách anketu, ve které jsme se ptali na vánoční vzpomínky z dětství, a rodina hrála v odpovědích nejdůležitější roli.

Když se řekne Vánoce, okamžitě se mi vybaví vůně vanilkových rohlíčků, které jsme s babičkou každoročně pekly. Tedy, abych byla přesnější, babička pekla a já jsem ujídala. Měly jsme to pěkně rozdělené,“ vzpomíná ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová.

To moderátorka Klára Doležalová má Vánoce spojené se společným muzicírováním: „Vzpomenu si, jak táta sedí u klavíru, hraje koledy a společně s mámou všichni tři zpíváme. Rodiče jsou hudebníci, takže jsme zpívali i trojhlasně.Měla jsem ráda tu atmosféru, všichni měli lepší náladu.“

Aby i opuštěné děti prožily krásné Vánoce

Ne všechny děti mají to štěstí, že mohou trávit Vánoce se svojí rodinou. Pracovníci z SOS dětských vesniček dělají celý rok všechno pro to, aby takových dětí bylo co nejméně. Pomáhají rodinám v krizi dostat se z nejhoršího, aby děti mohly zůstat se svými rodiči. Podporují pěstounské rodiny, které vytváří rodinné zázemí těm dětem, jejichž rodiče se o ně postarat nedokázali.

Přes veškerou snahu nejen této, ale i řady dalších organizací však stejně zůstane na Štědrý den několik tisíc dětí v ústavní péči, a to včetně těch nejmenších.

Přejeme jim, aby i přesto prožily krásné vánoční svátky, a také aby čeští politici konečně schválili zákon, který by umístění alespoň těch nejmenších dětí do ústavů omezil nebo zcela zakázal. Přejeme si, aby příští Vánoce mohlo trávit v kruhu blízkých lidí ještě více dětí, než letos. Uděláme pro to maximum.