V SOS dětských vesničkách se snažíme o maximální možnou podporu dětí a rodin, které využívají naše služby, a zároveň respektujeme nařízená omezení a pravidla, abychom neohrozili zdraví našich klientů a zaměstnanců. Jak to v praxi vypadá?

Podpora pěstounských rodin

Již  od září probíhala většina kontaktů s pěstounskými rodinami ve venkovním prostoru, bylo-li to možné, případně v domácnostech s rouškami. Pokud nějaký člen domácnosti vykazoval jakékoli příznaky nemoci, nahradili jsme osobní setkání telefonátem nebo on-line schůzkou. V každé kanceláři jsme rozdělili pracovníky na dvě skupiny, které se nepotkávaly, aby v případě nákazy zůstala vždy alespoň část sociálních pracovníků zdravá a k dispozici našim klientům. V říjnu přibyl zákaz prezenčního vzdělávání pěstounů – nahradili jsme ho tedy podle možností buď on-line výukou, nebo vzděláváním na dálku prostřednictvím knih a filmu. V současné době využíváme v maximální možné míře komunikaci přes telefony, e-maily a on-line hovory, k osobním setkáním dochází jen v nezbytných případech.

Krizová centra SOS Sluníčko

Velkým tématem posledních týdnů v oblasti zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, mezi něž patří i naše SOS Sluníčko, je otázka, zda testovat děti před přijetím do krizového centra na covid a zda přijímat i pozitivně testované děti. Naše stanovisko je jasné – přijímáme děti v krizové situaci, kdy není čas čekat na výsledky testu. A i kdyby test pozitivní byl, nejsou většinou jiné možnosti: hospitaliizace bezpříznakového dítěte nejen že by zbytečně zatížila zdravotní systém, ale především by vystavila dítě, které je už tak v náročné situaci, dalšímu stresu. Naším posláním je pečovat o děti, které ze závažných důvodů nemohou zůstat ve vlastní rodině. Zdravotní riziko spojené s přijetím dítěte, o němž máme minimum informací, existovalo před covidem a bude existovat i po něm, s tím musíme počítat.

Když je potřeba, konzultujeme vše s „naší“ hygienickou stanicí. Stále si myjeme ruce, chodíme hodně ven. Zdejší lesy a louky máme prochozené, tak vyjíždíme autem i do neprobádaných končin, když to zrovna jde. MHD využíváme s dětmi jen minimálně. Čelíme výzvám on-line výuky: když máte několik školáků, každého v jiné škole, v jiném ročníku, s jiným způsobem výuky, je to velké dobrodružství. Při kontaktech s lidmi mimo SOS Sluníčko nosíme roušky nebo respirátory. Jíme hodně ovoce a zeleniny. Hrajeme si. Čteme si. Vaříme a jíme, to nás dost baví J Češeme jablka na zahradě, sbíráme ořechy a pak z toho pečeme dobroty. Děti jsou hrdinové, stejně jako naše pečující tety a strýcové. Epidemiologickou situaci nezlehčujeme, ale nedovolujeme, aby nás strašila nebo omezovala víc, než je nutné. Tahle doba přináší nové a nové výzvy. Ale na to jsme v našich krizových zařízeních zvyklí.

Preventivní pomoc pro rodiny

Pro naše terénní sociální služby (SOS Kompas) je výhodou, že můžeme oproti jarní vlně fungovat více, že není naše činnost pozastavena – i krátký osobní kontakt s klienty v jejich domácnosti nebo u nás v kanceláři za dodržení všech opatření je účinnější a funkčnější než několik telefonátů. U některých rodin však nelze dodržet disciplinovaný kontakt jeden na jednoho a není možné zajistit bezpečné prostředí pro pracovníka, musíme tedy volit jinou formu. Současná opatření jsou zřejmá: distanční forma kontaktu má přednost před přímou, ta je však povolena. Při kontaktu pracovníka s klientem mají oba roušku, používají desinfekci a dodržují odstupy. Na pracovišti je střídavě pouze jeden či dva pracovníci, předcházíme tak případnému nakažení celého týmu. Porady řešíme on-line.

Veliké téma je škola. Často děti nemají techniku a připojení na internet, rodiče mají problém se školní přípravou dětí, učivo sami neovládají, nezvládají distanční výuku, případně je v rodině hodně dětí. Objevují se výchovné obtíže s dětmi při dlouhodobém pobytu doma. Pro děti zařizujeme notebooky a připojení na internet – nezbytné pro současné nároky školy, pro velmi chudé rodiče jednoduchý telefon s kreditem, který umožní našim pracovníkům klientovi zavolat.

U našich klientských rodin vnímáme pokles již tak nízkých příjmů v důsledku ztráty práce (mnohdy o ni přišli už při první vlně covidu) či péče o děti po zavření škol, rodiče se častěji potýkají s neplacením výživného. Mají obavy z nedostatku nebo i přemíry informací, obavy z karantény, obtíže plynoucí z omezeného přístupu na úřady. Oproti jarní vlně covidu výrazně přibývá nemocnosti, objevují se či prohlubují psychické obtíže u rodičů – úzkostné, depresivní stavy, dekompenzované psychiatrické onemocnění či poporodní deprese aj. Děti i rodiče jsou více běžně nemocní než na jaře.

Volnočasové centrum SOS Kajuta

Oproti jarní vlně, kdy jsme museli volnočasové centrum úplně zavřít, může v současné době SOS Kajuta poskytovat alespoň částečně nějaké služby, i když vzhledem ke všem omezením je počet dětí velmi nízký. Do 12. října fungovala služba v plném rozsahu, pouze za zpřísněných bezpečnostních opatření (omezený počet dětí, aktivity hlavně venku, uvnitř roušky atd.). Po zpřísnění opatření a zákazu volnočasových aktivit pro děti v polovině října nabízíme individuální doučování pro děti, poradenství a půjčujeme dětem sportovní vybavení. Děti si mohou zasportovat venku, v omezeném počtu – přicházejí jednotlivci či sourozenecké skupiny sdílející společnou domácnost.

 Dům na půl cesty

 V našem domě na půl cesty SOS Kotva je momentálně ubytovaných pět klientů, kteří sdílejí společnou domácnost – doma tedy roušky nenosí. Dodržujeme ale zvýšená hygienická opatření, už od jara tu také platí zákaz návštěv uvnitř budovy. Tři z pěti klientů ztratili veškerý režim (nechodí do školy ani do práce), což jim úplně neprospívá. S dalšími dvěma klienty, kteří obývají samostatný tréninkový byt, probíhají konzultace na dálku nebo osobním setkáváním mimo budovu SOS Kotvy.