Rok 2020 byl rokem plným nečekaných výzev. Pandemie koronaviru zasáhla řadu rodin, kterým SOS dětské vesničky pomáhají, velice silně, a naši pomoc tak potřebovaly více, než kdy dřív. V tomto těžkém období se ale také projevila velká dávka solidarity a sounáležitosti ze strany dárců, zaměstnanců, ale i klientů organizace. Díky tomu dnes můžeme říct, že jsme navzdory všem nepříznivým okolnostem a restrikcím žádnou z pětistovky rodin v naší péči nenechali na holičkách. Naopak, pomohli jsme více dětem, než kdy dřív.

Pomoc SOS dětských vesniček v roce 2020 v číslech

  • Doprovázeli jsme 147 pěstounských rodin, v jejichž péči vyrůstá 230 přijatých dětí
  • Dlouhodobou podporu terénních sociálních pracovníků využívalo 321 ohrožených rodin se 712 dětmi
  • V krizových centrech SOS Sluníčko v Praze a Karlových Varech pobývalo nějakou dobu 47 dětí z 31 rodin
  • V Domě na půl cesty SOS Kotva pro mladé lidi odcházející z náhradní péče žilo 15 klientů
  • Volnočasové centrum v Bystřici pod Hostýnem navštěvovalo 85 dětí
  • Celkem jsme v roce 2020 poskytovali dlouhodobé služby na základě smlouvy 499 rodinám, 1089 dětem
  • Kromě těchto dlouhodobých klientů jsme poskytli v rámci našich služeb dalších 730 jednorázových intervencí dalším rodinám – jedná se o osobní či telefonické konzultace, zahrnujících nejčastěji sociální či sociálně-právní poradenství, jejich průměrná délka činila 54 minut

 Pomoc nejen dlouhodobým klientům

SOS dětské vesničky každoročně pomáhají zhruba tisícovce dětí, aby mohly vyrůstat v rodině. „Tyto statistiky ale zahrnují jen děti, se kterými pracujeme dlouhodobě, s rodinami máme sepsanou smlouvu a systematicky je podporujeme řadu měsíců i let,“ vysvětluje ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová.  V roce 2020 výrazně narostl počet rodin, které se na organizaci obrátily s nějakým akutním problémem nebo situací, s níž si neuměly poradit. „Těch klientů, kteří nepotřebují dlouhodobou podporu, ale obrátí se na nás jednorázově s prosbou o pomoc, byly v loňském roce stovky,“ říká Jindra Šalátová. Vyjádřeno v počtu intervencí, tedy zpravidla osobních nebo telefonických konzultací, proběhlo jich v minulém roce celkem 730. Byly i takové, které zabraly jen několik minut, většina ale byla mnohem delší, i několikahodinové. Průměrná délka jedné intervence tak vychází na 54 minut.

Léto – děti konečně v kolektivu

V letních měsících, kdy došlo k rozvolnění opatření, se snažili pracovníci SOS dětských vesniček vynahradit dětem dlouhé měsíce, které strávili izolovaně od svých vrstevníků. Konala se tedy řada výletů, sportovních utkání, nebývalý zájem byl také o příměstské tábory pořádané jednotlivými pobočkami organizace. Otevřít konečně mohlo také nízkoprahové volnočasové centrum pro ohrožené děti v Bystřici pod Hostýnem.

Podzim – na druhou vlnu připraveni

„V průběhu letních měsíců se nám podařilo sehnat 25 notebooků pro děti, které se v jarní vlně nemohly účastnit on-line výuky, protože neměly potřebné vybavení,“ popisuje častý problém školních dětí, kterým SOS dětské vesničky pomáhají, ředitelka Jindra Šalátová. Díky pomoci ze strany firem i jednotlivců tak v říjnu, když školy znovu musely zavřít, mohly tyto děti splnit povinnost účastnit se výuky na dálku. „Ani v podzimní vlně pandemie jsme neutlumili naši činnost. Čím déle krize trvá, tím více dopadá na rodiče i děti, se kterými pracujeme. Děláme všechno pro to, aby toto období přečkali co nejlépe,“ doplňuje Jindra Šalátová.

První vlna – neomezili jsme služby, jen upravili hygienická pravidla

V jarních měsících byla vládní opatření velice přísná, podle nich mělo být jakékoli poskytování sociálních služeb po dobu dvou měsíců de facto zcela přerušeno. „Pro nás nepřipadalo v úvahu, že bychom nechali stovky rodin v naší péči bez jakékoliv podpory,“ vysvětluje Jindra Šalátová. „I přes stanovisko MPSV jsme proto neutlumili naši činnost, na vlastní odpovědnost jsme zůstali v co nejužším kontaktu s klienty, upřednostňovali jsme ale komunikaci po telefonu nebo přes e-mail,“ popisuje ředitelka organizace. Nezůstalo ale jen u telefonování: sociální pracovníci vozili klientům ochranné pomůcky, potravinovou pomoc či školní potřeby – vše samozřejmě nekontaktně, s dvoumetrovými odstupy a veškerými ochrannými pomůckami. Na dálku s dětmi řešili úkoly zadané ze školy, po telefonu se snažili podpořit ty, kteří psychicky nastálou situaci těžce nesli, přes odposlechy pomáhali klientům vyřídit dávky na úřadech… a když nebylo zbytí, zajeli za klienty i osobně a pomohli jim – třeba když se maminka samoživitelka se třemi dětmi musela vystěhovat z bytu.

„V tom jarním období nám pomohla spousta lidí, docházelo i k velmi dojemným situacím,“ vzpomíná Jindra Šalátová. „Roušky pro naše zaměstnance a děti v krizovém zařízení SOS Sluníčko například ušila paní Dunovská, vdova po zakladateli SOS dětských vesniček profesoru Jiřím Dunovském. Pro kolegy z terénní služby v Zábřehu zase donesla desítky roušek hned v prvních dnech karantény maminka, která se jako samoživitelka stará o postižené dítě a jeho další dva sourozence s ADHD, ušila je po nocích. A takových situací byly desítky,“ dodává.

Vzdělávací projekty přešly do on-line prostředí

SOS dětské vesničky kladou dlouhodobě důraz na vzdělávání pěstounů i sociálních pracovníků, a nevzdaly se toho ani v době pandemie. Navzdory všem komplikacím se SOS dětským vesničkám podařilo v roce 2020 rozjet projekt tzv. terapeutického rodičovství: děti, které se dostanou do pěstounské péče, měly často velmi obtížný start do života, z nějž si odnesly šrámy na duši. V sérii školení a seminářů se učí pěstounští rodiče i sociální pracovníci přístupy  terapeutického rodičovství, které pomáhá dětem tato raná traumata zahojit. Více jsme o tom psali zde.