SOS dětské vesničky dlouhodobě usilují o to, aby všechny děti mohly vyrůstat v rodině – ideálně ve vlastní, pokud to možné není, tak v náhradní. Každoročně je však několik tisíc dětí odebráno z péče rodičů. V loňském roce se to týkalo 3 766 dětí.

Podle statistik bylo nejčastějším důvodem odebrání dětí zanedbání výchovy (týkalo se 1 640 dětí, tedy 43% případů), výchovné problémy dítěte (23%) a jiné překážky v péči o dítě na straně rodičů (29%). U dětí, které byly týrané (necelá 4%, konkrétně 141 případů v loňském roce) a zneužívané (24 odebraných dětí) jsou důvody odebrání z rodiny zřejmé i laikům. V ostatních případech ale statistiky moc konkrétní nebývají. Více informací přinesla až Zpráva o příčinách umisťování dětí mimo vlastní rodinu, kterou si nechalo zpracovat Ministerstvo práce a sociálních věcí v loňském roce.

Z ní vyplývá, že zanedbáním výchovy dětí, která je nejčastější příčinou odebírání dětí, se rozumí zpravidla situace, kdy rodiče nejsou schopni zabezpečit dítěti uspokojení základních potřeb, jako je strava, hygiena, zdravotní péče a odpovídající bydlení. Příčiny bývají kombinované, rodiče se většinou nachází ve špatné ekonomické situaci, jsou nezaměstnaní, zadlužení, někdy do hry vstupuje závislost na alkoholu nebo jiných návykových  látkách. Podle pracovnic OSPOD, jejichž zprávy byly hlavním zdrojem informací zmíněné zprávy MPSV, bývá zanedbání výchovy dětí mnohdy také spojené s nedostatečnými rodičovskými kompetencemi. Často se jedná o velmi mladé rodiče, případně samoživitelky bez funkční širší rodiny, někdy hraje roli snížený intelekt, výrazně riziková je také skupina rodičů, kteří sami pochází z nefunkčních rodin nebo ústavní péče.

Pokud se rodině, která dlouhodobě nezvládá péči o děti, nedostane včas pomoci a podpory sociálních pracovníků, může situace u starších a dospívajících dětí vyústit do potíží, které jsou souhrnně označované ve statistikách jako „výchovné problémy dítěte“. K nejčastějším projevům patří záškoláctví, útěky z domova, agresivní chování, užívání alkoholu a dalších návykových látek, vandalismus atd. V roce 2017 se do různých forem ústavní péče dostalo z důvodu výchovných problémů 871 dětí. Minimálně u části z nich se tomu dalo předejít, pokud by rodiče začali včas spolupracovat s odborníky.

Obecně je náš systém ochrany dětí stále více zaměřen na řešení následků než na včasné odhalování a  odstraňování příčin problémů. Po posílení prevence a průběžném vyhodnocování její efektivity volá i zpráva, kterou si nechalo vypracovat MPSV. V SOS dětských vesničkách poskytujeme služby rodinám v obtížných situacích v šesti krajích, ročně pracujeme s více než tisícovkou dětí a jejich rodičů.

„Naše sociální pracovnice navštěvují rodiny dlouhodobě a pravidelně v jejich přirozeném prostředí a řeší s nimi každodenní potíže, se kterými se musí potýkat. Znají rodinu a její specifika a snaží se vždy nalézt řešení,“ vysvětluje způsob práce ředitelka organizace SOS dětské vesničky Jindra Šalátová.  „Bohužel se i v naší praxi setkáváme s případy, kdy se s rodinou začne pracovat příliš pozdě, třeba proto, že se často stěhovala a nedostalo se jí proto včas potřebné pozornosti,“ dodává Jindra Šalátová.

Důležitou roli v případech zanedbání výchovy dítěte hraje vztah rodičů ke svým dětem a jejich vůle se o děti postarat. „Rodičům, kteří o své děti chtějí pečovat, ale neměli se to kde naučit, těm, kteří se potýkají s ekonomickými problémy a nemají zázemí širší rodiny, ocitli se v kritické situaci kvůli zadlužení, alkoholu, nemoci nebo dlouhodobé nezaměstnanosti, těm všem většinou dokážeme účinně pomoci, aby výchovu svých dětí zvládli zabezpečit sami. Na druhou stranu, pokud dítě v rodině dlouhodobě trpí třeba násilím nebo psychickým týráním, může být pro něj lepší zajištění náhradní péče. Vždy je potřeba zohledňovat nejlepší zájem dítěte,“ dodává Jindra Šalátová.