Národní ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová se zamýšlí nad problémy současného systému péče o ohrožené děti v České republice, a možnostmi jeho zlepšení.

Na rozdíl od mnoha dalších členských zemí EU naše země stále řeší problematiku ohrožených dětí v rámci několika resortů, což posléze pochopitelně vede k roztříštěnosti ve financování, kontrole i monitorování kvality poskytované péče. Z 28 zemí EU není systém sjednocen pouze v České republice, Bulharsku, Rumunsku a Lotyšsku.

Současný systém zajišťuje služby pro ohrožené děti prostřednictvím tří různých ministerstev: ministerstva zdravotnictví, které má na starosti dětské domovy pro děti do 3 let věku, ministerstvo školství a tělovýchovy, které má v gesci dětské domovy, dětské domovy se školou, diagnostické ústavy, výchovné ústavy a střediska výchovné péče, a nakonec také prostřednictvím ministerstva práce a sociálních věcí – to má na starosti sociálně právní ochranu dětí a sociální služby.

Rada vlády ČR pro lidská práva na konci minulého roku dala podnět ke sjednocení služeb pro ohrožené děti a k úpravě podmínek pro poskytování pobytových služeb těmto dětem. Cílem je, aby se všechny tyto služby sjednotily pod ministerstvo jedno.

Náklady na jedno dítě v ústavní péči se zvyšují

Tímto krokem by se zjednodušil systém financování a zvýšila se efektivita využití finančních prostředků. Např. v roce 2013 šlo z celkového objemu finančních prostředků určených na systém ochrany práv dětí zhruba 52% na zajištění ústavní péče a jen 8,6 % na preventivní služby. Náklady na ústavní péči zůstaly od té doby stejné, byť se počet dětí v ústavních zařízeních stále zmenšuje. Z toho vyplývá, že náklady na jedno dítě v ústavní péči se zvyšují, zatímco podíl financování služeb, které pomáhají rodinám, aby v nich děti mohly zůstat, jako je například náš program SOS Kompas, jsou stále minimální.

Ze statistických údajů mj. vyplývá, že nejčastějším důvodem umístění dítěte mimo rodinu je nepříznivá sociální situace, bytové problémy rodiny, finanční potíže, dluhy. Sjednocením a řízením systému péče o ohrožené děti pod jeden resort by naše společnost mohla lépe a hospodárněji disponovat s finančními prostředky a mnohem více jich investovat do prevence, aby se předešlo umístění dítěte mimo rodinu.

Ve střední Evropě jsme poslední

Dalším významným bodem ve zmiňovaném podnětu Rady vlády je úprava podmínek pro poskytování pobytových služeb ohroženým dětem prostřednictvím snižování kapacit zařízení. V souladu s mezinárodními závazky České republiky by měla pobytová zařízení být co nejvíce podobná přirozenému prostředí klientů, tedy taková, aby se blížila péči poskytované v rodinném prostředí. Bohužel ještě stále existují ústavní zařízení, která disponují desítkami lůžek. V návrhu zaznívá snížení počtu lůžek na 8 na jedno zařízení. To je důležité a ostatně v našich zařízeních SOS Sluníčko se tím řídíme již dnes.

Ještě mnohem důležitější je pak potřeba vymezit věk dítěte, do kterého nemůže být umístěno do ústavní péče vůbec. Ve střední Evropě jsme posledním státem, který umožňuje umístění dítěte do ústavního zařízení bez jakéhokoli věkového omezení.

Nejen bezpečné prostředí

Odborná literatura přitom již dlouho upozorňuje na nebezpečí citové deprivace u dětí, které se do ústavní péče dostanou v příliš nízkém věku. Velké množství výzkumů dokládá, že pro dítě do šesti let je nejdůležitější péče jednoho stálého (primárního) pečovatele, který dítě chrání, miluje, stará se o něj a ke kterému může dítě přilnout. U dětí, které nemají možnost vytvořit si takovou pevnou, bezpečnou a trvalou vazbu k jednomu člověku, dochází k opožďování vývoje jak tělesného, tak psychického, včetně opožďování ve vývoji řeči. Takové děti mají také v budoucnosti problémy v navazování sociálních vazeb.

Proto vnímáme velmi pozitivně aktuální snahy o rozšíření počtu pěstounů na přechodnou dobu, kteří zastávají roli náhradních maminek a tatínků a naplňují potřeby dětí nejen v oblasti fyzické, ale také psychické. Nejen bezpečné prostředí, teplo, jídlo, ale také bezpečná náruč je to, co umožňuje dětem užít si dětství a vyrůst bez obav.