Zhruba 80% dětí, které se ocitnou v dětském domově pro děti do 3 let věku či kojeneckém ústavu, je tam umístěno se souhlasem rodičů na tzv. dobrovolný pobyt (v roce 2016 se to týkalo 1266 dětí). Stát přitom nijak nereguluje podmínky, za nichž může být dítě do ústavní péče svěřeno, ani délku jeho pobytu. Takový zásah do práv dítěte bez jakýchkoliv pravidel není u žádného jiného typu zařízení možný. Mnohé výzkumy přitom opakovaně prokázaly, že prožití prvních měsíců či dokonce let života v ústavní péči může dítě výrazně a nevratně poznamenat.

Zhruba 80% dětí, které se ocitnou v dětském domově pro děti do 3 let věku či kojeneckém ústavu, je tam umístěno se souhlasem rodičů na tzv. dobrovolný pobyt (v roce 2016 se to týkalo 1266 dětí). Stát přitom nijak nereguluje podmínky, za nichž může být dítě do ústavní péče svěřeno, ani délku jeho pobytu. Takový zásah do práv dítěte bez jakýchkoliv pravidel není u žádného jiného typu zařízení možný. Mnohé výzkumy přitom opakovaně prokázaly, že prožití prvních měsíců či dokonce let života v ústavní péči může dítě výrazně a nevratně poznamenat.

„V ideálním případě bychom se měli snažit pomoci té rodině tak, aby se dítě do ústavu vůbec nemuselo dostat a mohlo zůstat s rodiči, případně u prarodičů nebo někoho jiného v rámci širší rodiny,“ říká národní ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová. „Vzhledem k tomu, že se 68% všech dětí propuštěných z kojeneckých ústavů do biologické rodiny vrací, je tam ten potenciál veliký. Stát ale nijak nereguluje rychlost, s jakou úřady musí jednat. Dítě tak zbytečně tráví dlouhé týdny či měsíce bez milující osoby po boku. To je potřeba změnit,“ dodává Jindra Šalátová.

SOS dětské vesničky provozují zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc SOS Sluníčko. Pro tento typ zařízení je zákonem přesně stanoveno, za jakých podmínek smí dítě přijmout, jak dlouho tu dítě může zůstat a tedy do kdy je třeba situaci dítěte vyřešit. „Pokud rodič přijde k nám s tím, že by chtěl umístit dítě, hledáme společně možnosti, jak by se situace dala řešit jinak. Musíme si také vyžádat vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Dítě u nás může zůstat maximálně 3 měsíce. I tak je to pro malé děti velmi dlouhá doba, třeba pro půlroční miminko je to polovina jeho života,“ vysvětluje regionální ředitelka SOS dětských vesniček pro Prahu Kateřina Šlesingerová. „Bohužel, často se kroky pro vyřešení situace začínají dít až těsně před uplynutím této lhůty. V případě dětí umístěných v kojeneckém ústavu však žádná lhůta není,“ doplňuje Kateřina Šlesingerová.

Česká republika je dlouhodobě kritizována za vysoký počet dětí do 3 let umístěných v ústavní péči. V mnoha evropských zemích již nejmenší děti do ústavních zařízení nejsou umisťovány vůbec, jak to ostatně doporučuje i Směrnice OSN k náhradní péči o děti.  Umístění dítěte do ústavní péče závažným způsobem zasahuje do jeho práv a zásadně ovlivňuje jeho další vývoj. Rezignace státu na nastavení legislativních pravidel, která by zajistila těmto dětem co největší ochranu, je proto pro nás nepochopitelná a doufáme, že se situace brzy změní.

Ocitne-li se matka, případně oba rodiče malých dětí v obtížné situaci, kterou nejsou schopni sami zvládnout, umístění do kojeneckého ústavu je pro ně v současné době velmi snadným řešením. Zákon nestanovuje žádnému subjektu povinnost poskytnout rodičům pomoc a poučit je o dalších možnostech zajištění péče o dítě,  např. o pěstounské péči na přechodnou dobu.