Historie
Brněnská vesnička je nejmladší ze tří českých SOS dětských vesniček. První dvě byly vybudovány na přelomu 60. a 70. let v Karlových Varech a ve Chvalčově z popudu předního českého psychologa Zdeňka Matějčka a dětského lékaře Jiřího Dunovského. Vznikly jako protiváha tehdejším velkokapacitním dětským domovům, peníze na jejich výstavbu se vybraly v rekordním čase v celonárodní sbírce. Už tehdy byla plánována i výstavba třetí vesničky v brněnských Medlánkách, organizace zakoupila pozemky a nechala je zasíťovat. Utužující normalizace však znemožnila fungování neziskových organizací, Sdružení SOS dětských vesniček muselo v roce 1974 zaniknout a dvě stávající vesničky přešly pod státní instituce.
Po roce 1989 získala znovuobnovená organizace brněnský pozemek, okleštěný o zastavěnou plochu, zpět, 11 milionů korun, které z tehdejšího konta 777 zabavily normalizační úřady, však vráceny nebyly. Získat prostředky na výstavbu třetí vesničky bylo v 90. letech podstatně náročnější než v počátcích organizace, oproti konci 60. let totiž SOS dětské vesničky zdaleka nebyly jedinou dobročinnou organizací. Pomohly vánoční sbírky pod záštitou prvních dam – Olgy Havlové a později Dagmar Havlové, pomohl benefiční koncert v Lucerně, na němž vystoupili nejznámější umělci té doby, ale zejména pomohla finanční pomoc od mezinárodní federace SOS Children’s Villages International.
V roce 2003 se tedy do deseti rodinných domků nastěhovaly pěstounské maminky s přijatými dětmi. V té době ještě SOS dětské vesničky fungovaly podle původního modelu, zavedeného už v 60. letech: organizace sama vybírala a školila pěstounky – ženy, které byly buď bezdětné, nebo s odrostlými dětmi. Ty potom žily přímo v SOS dětské vesničce, do své péče přijímaly 4 – 6 dětí, často větší sourozenecké skupiny (v 70. letech to bylo až 8 dětí). Kromě zázemí vesničky využívaly služeb rodinných asistentek, sociálních pedagogů, psychologů a dalších spolupracovníků organizace.
Současnost
V posledních deseti letech se činnost organizace i fungování samotných vesniček do značné míry proměnily. Dnes pomáhá organizace stovkám pěstounských rodin, z nichž pouze malá část bydlí přímo v jedné z SOS dětských vesniček. Podpory a služeb SOS dětských vesniček využívají všechny typy pěstounských rodin: jak příbuzenští pěstouni, tak ti z prostředkovaní, jak dlouhodobí, tak krátkodobí, jak samotné maminky, tak manželské či nesezdané páry atd.
„Pěstounským rodinám poskytujeme poradenství v náhradní rodinné péči, realizujeme odborné vzdělávání pro pěstouny, přispíváme finančně na pobytové aktivity dětí, asistujeme u kontaktů s biologickou rodinou, zprostředkováváme odbornou pomoc,“ vyjmenovává služby pro pěstounské rodiny vedoucí sociální pracovnice brněnské pobočky Lenka Gláserová. „Oproti jiným doprovázejícím organizacím navíc nabízíme pěstounským rodinám možnost zvýhodněného nájemného v některém z našich rodinných domků přímo ve vesničce. Organizujeme také skupinové i individuální volnočasové aktivity pro děti a nabízíme pro ně doučování,“ doplňuje Lenka Gláserová.
Vedle dětí vyrůstajících v pěstounské péči pomáhají SOS dětské vesničky také dalším skupinám ohrožených dětí. V Jihomoravském kraji působí terénní sociální služba SOS Kompas, která má za cíl stabilizovat situaci v rodinách ohrožených odebráním dětí a předcházet tak tomu, aby děti musely vyrůstat mimo vlastní rodinu. V Brně také působí Dům na půl cesty pro mladé dospělé, kteří vyrostli v pěstounské péči, dětských domovech nebo nestabilním rodinném prostředí a potřebují podpořit v přechodu do samostatného dospělého života.
