Pouhá desetina

Samíkův případ se zařadil do statistiky mezi nahlášené případy týrání a Samík se tak stal jedním z mála dětí, jejichž život díky nahlášení mohl konečně nabrat nový směr. Pouze v loňském roce bylo nahlášeno 7 527 PŘÍPADŮ TÝRÁNÍ, SEXUÁLNÍHO ZNEUŽÍVÁNÍ A ZANEDBÁVÁNÍ. Intervence v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc byla poskytnuta 396 dětem. Ze 192 dětí, které musely být převezeny do nemocnice, jich tři čtvrtiny skončily s trvalým tělesným poškozením. Následky zanedbání péče či týrání pouze v loňském roce NEPŘEŽILO DEVĚT DĚTÍ. Navíc, ve všeobecném konsensu však odborníci odhadují, že nahlášena bývá pouhá JEDNA DESETINA ze všech případů násilí na dětech.

Nejhorší je neudělat nic

„Když lidé zjistí podezření na jakoukoliv agresi vůči dětem, a nechtějí jít rovnou na policii, měli by kontaktovat orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), případně dětské krizové centrum nebo školního pedagogicko-psychologického poradce,“upozorňuje Alena Kolářová, vedoucí 3. oddělení Služby kriminální policie a vyšetřování krajského ředitelství hlavního města Prahy.

OSPOD, který má povinnost se každým nahlášením pečlivě zabývat, následně provede šetření u dětského lékaře, ve škole a v okolí dítěte. Vždy se ale postupuje co nejšetrněji, aby nedocházelo k další traumatizaci. „Pokud ovšem lidé úplně přesně nevědí, na koho se obrátit, ať zavolají na číslo 158.JE LEPŠÍ ZAVOLAT POLICII ROVNOU, NEŽ NEUDĚLAT NIC,“ dodává Alena Kolářová. Nejčastěji podle ní nahlásí podezření školky, školy a dětští lékaři, z blízkých osob pak druhý rodič nebo třeba babička.

Důvěra je klíčová

Ve většině případů týrání, zneužívání či hrubého zanedbávání se stává, že se dítě se svým trápením někomu svěří. Často to bývá právě druhý rodič, babička nebo kamarád, který to doma řekne třeba mamince. Přitom právě na vnímavosti osoby, které se dítě svěří, velice záleží. „Tato osoba musí dítěti věřit a musí reagovat! Většinou však dospělí berou slova dětí na lehkou váhu nebo je rovnou považují za lži,“ upozorňuje Alena Kolářová. Proč? „Dospělá osoba odmítá věřit, že někdo jí blízký je schopen ubližovat dítěti, a hlavně se třeba matky velice často bojí, že ztratí partnera,“ doplňuje. To ale stav dítěte dále zhoršuje, dítě se cítí zrazeno, protože nenašlo pomoc, a stáhne se do sebe…

„Až 70 % rodičů, kteří se dopouštějí psychického týrání, má deprivační zkušenost z vlastního dětství,“ popisuje psycholožka Pavla Volfová. „Děti, které byly týrané či zanedbávané, se pak často v dospělosti chovají ke svým potomkům podobným způsobem. Nedokáží jim poskytnout spolehlivé citové zázemí, protože samy žádné nepoznaly.“

Praha, 25. září 2014 – Když se Samíkovi rodiče ocitli na ulici a sociální pracovnice přivedla chlapce do SOS Sluníčka, aby měl alespoň on střechu nad hlavou, její krok měl zcela neočekávaný výsledek. Teprve pečovatelky z SOS Sluníčka nedokázaly přivřít oči nad množstvím podlitin na chlapcově těle a předaly Samíkův případ policii.

Při šetření případu vyšlo najevo, že fyzické i psychické týrání Samíka trvalo dlouhý čas, zůstalo však zcela bez povšimnutí kohokoli v chlapcově okolí. Navzdory zlomenině klíční kosti zaznamenané dětskou lékařkou nebo četným podlitinám svědčícím o hrubém násilí a patrným dokonce na fotografiích ze školky, nikdo nenahlásil podezření na chlapcovo týrání. Kdyby přitom okolí správně vyhodnotilo známky fyzického týrání na jeho těle, Samíkovo utrpení mohlo skončit již před třemi lety.

Tak snadno se to nepozná

Týrání, zneužívání či zanedbávání dětí je úmyslné ubližování dětem, které vede k poškození jejich tělesného, duševního a společenského stavu či vývoje. Násilí na dětech však nejsou jen modřiny a zlomené kosti. Přestože fyzické násilí lze rozeznat nejsnáze, jiné typy např. zneužívání, dlouhodobé zanedbávání či psychické násilí, poznamenají děti hlubokými, nezhojitelnými jizvami.

„Týrané dítě si většinou neumí říct o pomoc, protože jeho psychika není dost zralá a navíc má strach, aby nebylo ještě více trestáno. Samík po dlouhou dobu zažíval pocit ohrožení a strach z opuštění, což pro něj bylo horší než aktuální fyzická nebo psychická bolest,“říká klinická psycholožka Pavla Volfová, která pracuje s dospělými traumatizovanými syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Je podle ní tedy na nás, abychom si všímali i drobných náznaků a poznali, že s dítětem není všechno v pořádku a za jeho uzavřeností či naopak agresivitou se může skrývat strach a trýzeň. JENŽE, TAK SNADNO SE TO NEPOZNÁ.

Kampaň TAK SNADNO SE TO NEPOZNÁ má probudit veřejnost

Na pomoc zanedbávaným, zneužívaným a týraným dětem připravily SOS dětské vesničky kampaň TAK SNADNO SE TO NEPOZNÁ,jejímž cílem je upozornit na to, že týraných, zneužívaných či zanedbávaných dětí žije mezi námi mnohem více, než tušíme. Za nutné považují zvýšit nejen všímavost okolí, ale také důvěru dospělých v oznámení dětí. Včasný zásah může zcela změnit  dětský život.

Kampaň bude realizována pod záštitou manželky prezidenta republiky paní Ivany Zemanové, policejního prezidenta Tomáše Tuhého a renomovaného houslisty Pavla Šporcla.

Týrání, zneužívání a zanedbávání dětí za poslední 3 roky

21 694  případů týrání, zneužívání a zanedbávání dětí bylo nahlášeno
9 698  bylo zjištěno případů opakovaného týrání, zneužívání a zanedbávání
1 005  dětí bylo umístěno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
600  dětí muselo být převezeno do nemocnice
317  z nich skončilo s tělesným poškozením
28  dětí zemřelo na následky zanedbání péče či týrání

Co je týrání, zneužívání a zanedbávání dětí

TĚLESNÉ TÝRÁNÍ, ZNEUŽÍVÁNÍ A ZANEDBÁVÁNÍPSYCHICKÉ TÝRÁNÍ, ZNEUŽÍVÁNÍ A ZANEDBÁVÁNÍSEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ
AKTIVNÍtržné rány, zhmožděniny, zlomeniny, krvácení, dušení, bitínadávky, ponižování, strašení, stres, šikana, agresesexuální hry, pohlavní zneužití, znásilnění, osahávání
PASIVNÍhladovění, nedostatečná výživa, hygiena a péče

o zdraví, nedostatky v bydlení a ošacení

nedostatek podnětů, duševní

a citová zanedbanost

exhibice, foto a video, zahrnutí dětí do sexuálních aktivit dospělých

TÝRANÉ DÍTĚ si obvykle neumí říct o pomoc, zažívá pocit ohrožení a strach z opuštění, což je pro něj horší než fyzická nebo psychická bolest. Je přecitlivělé, vztahovačné a nedůvěřivé. Utlumí své citové potřeby, někdy mu dokonce emoce zcela vyhasnou. V dospělosti zůstává těmto lidem nízké sebehodnocení a sebedůvěra, pocit bezvýznamnosti. Mají výraznější potíže v mezilidských vztazích, mohou v nich opakovaně selhávat.

SEXUÁLNĚ ZNEUŽÍVANÉ DĚTI mívají silný pocit viny, nejistotu a strach z dalšího dění. Jejich emoce jsou vysoce utlumené, chybí jim pocit bezpečí a důvěry, mají téměř nulovou sebedůvěru. Pokud se jim nedostane ochrany i přes to, že si o pomoc řeknou, trpí o to silnějším pocitem zrady, zažívají bezmoc a stigmatizaci. V rámci zraňujících zážitků může dojít až k narušení základní integrity osobnosti. Mění se vztah k sexu, a to dvojím směrem: buď jsou v dospělosti sexuálně odbrzděni, nebo se naopak sexuality velmi bojí. Obojí vede k potížím nebo k selhávání v dospělém životě a při zakládání vlastních rodin.

ZANEDBÁVANÉ DĚTI jsou zasaženy nepodnětným až odmítajícím prostředím. Vázne u nich rozvoj řeči a komunikačních dovedností, brzdí se rozvoj intelektu, snižuje se frustrační tolerance, vzniká emoční útlum, snížená schopnost empatie, zhoršuje se socializace a vzniká nízké sebehodnocení. To zasahuje následně do všech oblastí dospělého života.