Sdružení přátel SOS dětské vesničky zahájilo svou činnost v Československu v roce 1968 z iniciativy předních českých lékařů a dalších odborníků, zejména Jiřího Dunovského a Zdeňka Matějčka. Vesnička ale mohla být postavena jen díky mimořádně úspěšné celonárodní sbírce. V srpnu 1968 vzniklo sbírkové konto 777 a do ledna 1969 se na něm sešlo více než 11 milionů korun. Vzápětí se začalo s výstavbou první vesničky a do roka stálo v Doubí dvanáct domků pro pěstounské rodiny a správní budova. Velkou podporovatelkou SOS dětských vesniček byla v počátcích také tehdejší první dáma Československé republiky Irena Svobodová.

 

Ještě v roce 1970 se začalo s výstavbou druhé vesničky ve Chvalčově u Kroměříže. Ta zahájila činnost v roce 1973. O rok později však vesničky přešly pod pravomoc státu, činnost Sdružení byla nuceně ukončena a veškeré peníze vybrané na sbírkovém kontě propadly ve prospěch veřejného blaha. Po listopadu 1989 Sdružení činnost opět obnovilo (tentokrát pod názvem Sdružení SOS dětských vesniček), převzalo vesničky v Doubí a ve Chvalčově a vystavělo třetí vesničku v Brně – Medlánkách. Dnes žije v pěstounské péči ve třech vesničkách celkem 104 dětí, dalších deset mladých lidí jsou klienty Komunity mládeže a Polozávislého bydlení.

 

Život v SOS vesničkách charakterizují čtyři principy, které lze shrnout termíny "domov, matka, sourozenci a vesnice". Stěžejní osobou, od níž se život ve vesničce odvíjí, je maminka-pěstounka (méně častěji pěstounský pár), která obvykle vychovává čtyři až sedm dětí, přičemž často jde o sourozenecké skupiny. Děti jsou jí svěřovány do přímé pěstounské péče a s výchovou jí pomáhá tzv. teta, která se připravuje na roli maminky. Ve vesničce má pěstounka k dispozici plně vybavený rodinný dům, kde hradí poměrnou část nákladů na domácnost. Ve vesničce působí trvale psycholog, dětem jsou organizovány volnočasové aktivity.

 

15. ledna 1969 vyšel v časopise Vlasta článek, který začínal takto: „Každý den se naše veřejnost dozvídá z tisku a rozhlasu, jak velká částka opět přibyla na konto 777 ve prospěch naší první SOS vesničky, kdo a čím se zavázal přispět k jejímu vzniku. Ten ohromný zájem a výbuch iniciativy ve prospěch opuštěných dětí je skutečně celonárodní záležitostí a rozhodně není náhodný. (…) Sotva mohla být šťastnější chvíle pro zrod této myšlenky, než bylo Československé jaro 1968, kdy poprvé po tolika letech bylo u nás tak blízko od slov k dobrým činům. A jestliže se po srpnu zájem veřejnosti o vesničky SOS ještě znásobil, pak je to důkazem pochopení myšlenky, že v dětech je národ věčný.“

 

Současná národní ředitelka Sdružení SOS dětských vesniček Květuše Paichlová k tomu dodává: „Založení SOS dětských vesniček v tehdejším Československu bylo díky mimořádně úspěšné celonárodní sbírce opravdu unikátní. Veřejnost ale významně podpořila vesničky také po roce 1989, kdy byla obnovena činnost Sdružení a po normalizačních letech bylo potřeba zrekonstruovat dvě stávající vesničky a vystavět třetí. Ani dnes se bez podpory dárců neobejdeme,“ doplnila Květuše Paichlová. Informace o tom, jak je možné SOS dětské vesničky podpořit, najdete zde.

 

Pro více informací nebo fotografie kontaktujte:

 

Michaela Klečková

michaela.kleckova@sos-vesnicky.cz

775 720 283

Doporučení článku

Odesilatel:

Příjemce:

Ochrana proti SPAMu: opište kontrolní číslo. Jestliže číslo nemůžete přečíst, obnovte obrázek.

---