Často kladené otázky
1. Kdy SOS dětské vesničky vznikly? O jaký typ zařízení se přesně jedná?
Myšlenka SOS dětských vesniček vznikla po 2. světové válce v Rakousku. V důsledku obrovských ztrát na životech a zdraví během válečných let žilo tehdy v Evropě mnoho dětí, které ztratily své rodiče, a osamělých žen, které ztratily své partnery. Cílem SOS dětských vesniček bylo nabídnout těmto ohroženým sociálním skupinám pomoc a životní perspektivu. Děti získaly milující matku, která jim vytvořila nový domov plný lásky a porozumění, ženy získaly možnost najít nový smysl svého života v péči o osamělé děti. První SOS dětská vesnička vznikla v roce 1949 v rakouském Imstu a postupně vznikaly další. Potřeba péče o ohrožené děti, které byly z různých důvodů vytrženy ze své původní rodiny, je bohužel stále aktuální, a proto v průběhu druhé poloviny 20. století vznikaly SOS dětské vesničky i v dalších částech světa. Dnes fungují celkem ve 132 zemích světa.
V někdejším Československu se myšlenka SOS dětských vesniček objevila v druhé polovině 60. let v souvislosti s celkovým uvolněním politické situace a s tím související aktivizací občanské společnosti. V roce 1968 vznikl Kruh přátel SOS dětské vesničky a byla zahájena celonárodní sbírka, jejíž výtěžek měl být použit na výstavbu SOS dětských vesniček. V roce 1974 byly ale SOS dětské vesničky nuceně převedeny pod pravomoc státu a činnost občanského sdružení SOS dětských vesniček byla obnovena až po roce 1989.
Z pohledu českých zákonů představují SOS dětské vesničky zařízení pro výkon pěstounské péče. Děti do své péče získávají matky pěstounky a SOS dětské vesničky jim zajišťují veškerý potřebný servis – rodinný dům (vždy jen pro jednu rodinu), odbornou psychologickou a pedagogickou pomoc, finanční podporu účasti dětí na různých volnočasových aktivitách (zájmové kroužky, prázdninové tábory, lyžařské kurzy) apod.
2. Jak SOS dětská vesnička vypadá?
Obecně lze říci, že až na skutečné výjimky netvoří SOS dětské vesničky samostatnou jednotku, novou „obec“, ale jsou součástí již existující zástavby. Cílem je maximální možná integrace SOS dětské vesničky a jejích obyvatel do okolní komunity. SOS dětské vesničky mají působit jako skutečný domov, kam si děti mohou přivést své kamarády a kde se bude odehrávat přirozený sousedský život v rámci komunity.
3. Kolik SOS dětských vesniček v tuto chvíli v ČR funguje?
Sdružení SOS dětských vesniček v tuto chvíli provozuje 3 SOS dětské vesničky. Nejstarší z nich vznikla v roce 1969 v Karlových Varech – Doubí. V roce 1973 byla do provozu uvedena SOS vesnička ve Chvalčově, malé obci pod vrchem Hostýn ve Zlínském kraji. V roce 2003 pak byla otevřena SOS vesnička v Brně – Medlánkách.
4. Provozuje Sdružení SOS dětských vesniček ještě další zařízení kromě SOS vesniček?
Ano, mimo SOS vesničky Sdružení provozuje ještě tzv. Komunitu mládeže v Brně, která funguje jako zařízení následné péče pro děti z SOS dětských vesniček. Děti mají možnost (ne povinnost) do Komunity přejít po ukončení povinné školní docházky. Komunita je koncipována jako internát, kde je mladým lidem poskytována tzv. pedagogy průvodci potřebná odborná péče. Mladí lidé zde získávají veškeré nezbytné dovednosti a kompetence k pozdějšímu úspěšnému samostatnému životu. Komunita je v provozu pouze v pracovní dny, na víkendy se mladí lidé vracejí ke své rodině do SOS dětské vesničky.
Po ukončení studia mohou mladí lidé přejít z Komunity mládeže (případně přímo z SOS dětské vesničky) do fáze tzv. polozávislého bydlení. V této době jim Sdružení podle potřeby pomáhá se zařizováním samostatného života (bydlení, hledání zaměstnání apod.) a s těžkostmi, které tuto nesnadnou etapu života nutně provázejí. Tato pomoc již má ale především charakter odborné rady, nikoliv finanční podpory. Fáze polozávislého bydlení trvá max. 3 roky.
Činnost Sdružení SOS dětských vesniček je finančně zajišťována z několika zdrojů. Procentuálně nejvýznamnější (cca 1/3) jsou finanční prostředky získané od sponzorů Sdružení v podobě individuálních dárců i komerčních společností. Velká část těchto dárců podporuje Sdružení již dlouhou dobu, s ohledem na neustále vzrůstající náklady je však samozřejmě třeba řady sponzorů Sdružení neustále rozšiřovat. Na druhém místě je finanční dotace, kterou Sdružení SOS dětských vesniček poskytuje mezinárodní organizace SOS Kinderdorf International (cca 1/3). Tato dotace bude v průběhu několika příštích let ukončena a Sdružení bude muset tento významný výpadek ve svých příjmech nahradit jiným způsobem. V této souvislosti zahájili představitelé Sdružení jednání s Ministerstvem práce a sociálních věcí i poslanci a poslankyněmi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR o změně podmínek pro vyplácení státní podpory zařízením v rámci systému náhradní rodinné péče. Ze státního rozpočtu získává Sdružení v tuto chvíli zhruba čtvrtinu potřebných finančních prostředků. Posledním významným zdrojem financí k zajištění činnosti Sdružení je mezinárodní program kmotrovství (cca 5 %), v jehož rámci lidé z celého světa přispívají na konkrétní děti žijící v SOS dětských vesničkách.
6. K jakému cíli se snaží SOS dětské vesničky, resp. zařízení následné péče svou činností dospět?
Základní cíl je jednoznačný – poskytnout dětem, které se ocitly mimo vlastní rodinu a nemají možnost být umístěny v adoptivní či individuální pěstounské péči, možnost vyrůstat v rodinném prostředí. Děti připravujeme společně s matkami pěstounkami cíleně na samostatný život.
Zásadní rozdíl spočívá již v samotném charakteru obou typů náhradní péče o děti. Dětské domovy, resp. další zařízení ústavní výchovy jsou „ústavní zařízení“ a fungují podle předem daných vnitřních pravidel. Je třeba přiznat, že po roce 1989 se v České republice v těchto zařízeních odehrálo mnoho velmi pozitivních změn. Maximální počet dětí v jednom domově je 48, hodně dětských domovů má rodinný charakter apod. Přesto se stále jedná o ústavní výchovu, která při nejlepší vůli nemůže nahradit skutečnou rodinu, byť náhradní.
Naproti tomu v SOS dětských vesničkách mají děti příležitost rozvíjet přirozené rodinné vztahy, neboť často žijí v rodině spolu se svými biologickými sourozenci, obklopeni péčí a láskou matky pěstounky, která jim vytváří skutečné rodinné zázemí. Díky tomu získávají děti z SOS dětských vesniček lepší představu o fungování rodiny a udržování rodinných vztahů. Do svého života si pak odnáší dobře zafixované návyky, které budou potřebovat, aby jednou mohli sami založit svou rodinu a hrát roli odpovědných rodičů.
Dětské domovy a další zařízení ústavní výchovy budou mít samozřejmě i nadále důležitou roli v systému náhradní péče o děti. Vždy totiž budou existovat děti, které budou potřebovat specializovanou péči, kterou jim bude schopen poskytnout jen odborně školený personál. Jednoznačným cílem by ale mělo být, aby v dětských domovech a dalších zařízeních ústavní výchovy žily skutečně jen děti, které nemohou být ze zdravotních nebo jiných vážných důvodů umístěny do náhradní rodiny.
Z právního hlediska se postavení matek pěstounek, resp. pěstounských párů v individuální pěstounské péči a v zařízeních pro výkon pěstounské péče nijak neliší. Žadatelé o svěření dítěte do pěstounské péče musí vždy projít schvalovacím řízením příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí a být zařazeni do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli či pěstouny.
Rozdíly mezi oběma druhy výkonu pěstounské péče přesto lze nalézt. Jedním z hlavních rozdílů je dostupnost odborné pedagogické a psychologické péče, kterou v SOS dětských vesničkách zajišťují odborní zaměstnanci Sdružení, v případě potřeby Sdružení zajišťuje externí odborníky. Děti v individuální pěstounské péči nejsou pod průběžnou kontrolou odborníků, proto indikace některých především psychických problémů dítěte může proběhnout se zpožděním. Individuální pěstouni navíc musí vyhledat vhodného odborníka sami, což není vždy snadné.
Dalším rozdílem je, že matky pěstounky, resp. pěstounské páry získávají v SOS dětských vesničkách k užívání plně vybavený rodinný dům a hradí pouze poměrnou část nákladů na domácnost (podíl celkové částky nákladů na domácnost a počtu osob trvale žijících v domácnosti). Zároveň hradí náklady na potřebné opravy vybavení domácnosti jen do výše 100 Kč, nad tuto částku hradí náklady na opravy Sdružení SOS dětských vesniček.
V souladu se Zákoníkem práce mají i matky pěstounky, resp. pěstounské páry v SOS dětských vesničkách nárok na dovolenou na zotavenou. V současnosti se jedná o 5 týdnů v kalendářním roce, přičemž je Sdružením SOS dětských vesniček významně preferováno, aby si matky pěstounky, resp. pěstounské páry svou dovolenou plánovali na dobu, kdy jsou děti na různých akcích mimo SOS dětskou vesničku (např. letní dětské tábory nebo zimní lyžařské výcviky). Tento požadavek samozřejmě nelze v průběhu roku zcela bezezbytku naplnit. Pokud si matka pěstounka, resp. pěstounský pár potřebuje vzít jeden nebo více dnů pracovního volna, vždy existuje možnost je zastoupit tzv. rodinnou asistentkou, která v dané pěstounské rodině funguje jako „teta“.
10. Jaké děti přicházejí do SOS dětských vesniček?
SOS dětské vesničky primárně přijímají děti z etnických menšin a větší sourozenecké skupiny, které jsou obtížně umístitelné v rámci systému individuální pěstounské péče. Informace o těchto dětech se ke Sdružení dostávají prostřednictvím příslušných úřadů z registrů dětí vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče, vedených obecními úřady obcí s rozšířenou působností, krajskými úřady, resp. Ministerstvem práce a sociálních věcí.
SOS dětské vesničky obecně nepřijímají do pěstounské péče děti vyžadující zvláštní specializovanou péči, neboť by jim tuto péči nebyly schopné plně garantovat. V případě, kdy dojde k zásadnímu zhoršení zdravotního stavu dítěte již žijícího v SOS dětské vesničce, se ale Sdružení samozřejmě vždy maximálně snaží najít cestu, která by umožnila setrvání dítěte v pěstounské rodině v SOS dětské vesničce.
11. Kolik dětí tvoří jednu pěstounskou rodinu v SOS dětských vesničkách?
V souladu s platnými legislativními normami by měly v jedné pěstounské rodině v SOS dětských vesničkách žít minimálně čtyři děti. Konkrétní počet dětí v jedné pěstounské rodině ale závisí na mnoha různých faktorech, především na úspěšnosti navázání vztahu mezi matkou pěstounkou, resp. pěstounským párem a dětmi přijatými do pěstounské péče. S ohledem na kvalitu péče o svěřené děti by maximální počet dětí v jedné pěstounské rodině neměl překročit číslo sedm.
12. Zůstávají děti po příchodu do SOS dětské vesničky v kontaktu s biologickými rodiči?
Jedním ze základním pravidel SOS dětských vesniček je, že má být v maximální možné míře podporován kontakt dítěte s jeho biologickými rodiči. Výjimku představuje pouze situace, kdy styk dítěte s biologickými rodiči zakázal soud. Bohužel se mnohdy setkáváme se situací, kdy biologičtí rodiče nejeví o dítě žádný zájem. V takovém případě často jediným pojítkem s biologickou rodinou zůstávají prarodiče. Takováto situace ale zdaleka není pravidlem.
Cílem Sdružení SOS dětských vesniček je, aby děti žijící v SOS vesničkách byly schopné se v dospělosti plnohodnotně zapojit do života společnosti. Jedním z nezbytných předpokladů pro to je, aby děti, resp. mladí lidé z SOS dětských vesniček získali podle vzoru svých pěstounů představu, že normální je pracovat. Na druhou stranu si je Sdružení SOS dětských vesniček plně vědomo toho, že péče o větší počet dětí v jednotlivých pěstounských rodinách v SOS vesničkách je mimořádně náročná. Proto bude v případě manželských párů maximálně podporována práce alespoň jednoho z partnerů mimo SOS vesničku. Druhý z partnerů, resp. samotná matka pěstounka by měla primárně věnovat veškerou nezbytnou pozornost dětem. Pokud bude existovat možnost, aby si oba partneři našli zaměstnání alespoň na částečný pracovní úvazek mimo SOS vesničku, aniž by byla omezena péče o svěřené děti, bude Sdružení tuto možnost plně podporovat.
Pokud by se samostatná matka pěstounka již působící v SOS dětské vesničce rozhodla provdat a žít s manželem i nadále v SOS vesničce, je to po dohodě s vedením SOS vesničky možné. V případě, že by manželé chtěli získat děti do společné pěstounské péče, bude muset partner matky pěstounky projít stejnou schvalovací procedurou a získat rozhodnutí o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli či pěstouny vydané příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí.
Finanční ohodnocení pěstounské péče se řídí dvěma právními předpisy – zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.
Zákon o státní sociální podpoře stanoví několik druhů dávek pěstounské péče. Na matky pěstounky, resp. manželské páry žijící v SOS dětských vesničkách se vztahuje příspěvek na úhradu potřeb dítěte, příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla.
Nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte má nezletilé dítě svěřené do pěstounské péče. Tento příspěvek se má podílet na zajištění životních potřeb dítěte, nelze ho proto označit za finanční odměnu za výkon pěstounské péče. Náleží po dobu trvání pěstounské péče, tedy ode dne svěření dítěte do pěstounské péče, nejdéle do doby dosažení zletilosti dítěte (dovršení 18 let věku) a při splnění zákonem stanovených podmínek je vyplácen měsíčně. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte se vyplácí pěstounovi. Nárok na příspěvek náležející ke dni zletilosti dítěte se zachovává i po dosažení zletilosti dítěte, nejdéle však do 26 let věku, jde-li o nezaopatřené dítě, které trvale žije a společně uhrazuje náklady na své potřeby s osobou, která byla do dosažení zletilosti jeho pěstounem. Po dosažení zletilosti se příspěvek vyplácí tomuto dítěti.
Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte je stanovena jako součin životního minima dítěte a koeficientu 1,40; jde-li o nezaopatřené dítě, použije se koeficient 2,30. Tato částka činí:
-
dítě mladší 6 let: 3.680 Kč
-
dítě ve věku 6 - 15 let: 4.508 Kč
-
nezaopatřené dítě ve věku 15 – 26 let: 5.175 Kč
Příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla jsou jednorázové dávky státní sociální podpory. Nárok na příspěvek na zakoupení motorového vozidla má pěstoun, který má v pěstounské péči nejméně čtyři děti, pokud zakoupil osobní motorové vozidlo nebo zajistil nezbytnou celkovou opravu osobního motorového vozidla a toto vozidlo nepoužívá pro výdělečnou činnost. Výše příspěvku na zakoupení motorového vozidla činí 70 % pořizovací ceny osobního motorového vozidla nebo prokázaných výdajů na opravy, nejvýše však 100 000 Kč. Součet těchto příspěvků poskytnutých pěstounovi v období posledních deseti kalendářních let přede dnem podání žádosti nesmí přesáhnout 200 000 Kč.
Nárok na příspěvek při převzetí dítěte má pěstoun, který převzal dítě do pěstounské péče. Výše příspěvku při převzetí dítěte, jde-li o dítě ve věku, činí
-
do 6 let: 8.000 Kč
-
od 6 let do 15 let: 9.000 Kč
-
od 15 let do 18 let: 10.000 Kč
S výjimkou sociálního příplatku může pěstounovi a dítěti svěřenému do pěstounské péče vzniknout nárok i na další dávky státní sociální podpory, např. na rodičovský příspěvek, přídavek na dítě apod.
Zákon o sociálně-právní ochraně stanovuje pro matky pěstounky, resp. manželské páry v zařízeních pro výkon pěstounské péče (např. SOS dětské vesničky) tzv. odměnu pěstouna, která je z hlediska zákona chápána jako plat. Odměna náleží ve výši 5,50násobku částky životního minima jednotlivce při péči o jedno až tři děti. Za každé další dítě se odměna zvyšuje o 0,50násobek uvedené částky. Odměna pěstouna při péči o jedno až tři děti činí 17.193 Kč a s každým dalším dítětem se tato částka zvyšuje o 1.563 Kč.
Vykonávají-li pěstounskou péči v zařízení společně manželé, náleží každému z nich částka ve výši jedné poloviny zákonem stanovené odměny pěstouna, pokud se nedohodnou o podílu jinak.
Tato situace by samozřejmě byla velmi nepříjemná, především s ohledem na děti, které by měl manželský pár svěřeny do péče. Do vzniklé situace by ale Sdružení zasahovalo jen po dohodě s oběma partnery, a to výhradně formou odborné pomoci, jejímž cílem by bylo minimalizovat důsledky vzniklé situace pro děti. O tom, kterému z partnerů budou svěřeny děti do péče po rozvodu manželství, by rozhodoval pouze soud v rámci rozvodového řízení.