Jaké děti přicházejí do SOS dětských vesniček?

Jaké děti přicházejí do SOS vesničky?

SOS dětské vesničky primárně přijímají děti, které jsou obtížně umístitelné v rámci systému individuální pěstounské péče, např. děti z etnických menšin a větší sourozenecké skupiny. Věk dětí by neměl přesáhnout 10 let, výjimku tvoří členové sourozeneckých skupin. Většina dětí přichází do SOS vesničky z dětských domovů, kojeneckých ústavů a v poslední době z Klokánků. Děti pocházejí z nefunkčních rodin (zanedbávání, týrání, sexuální zneužívání, špatné socio-ekonomické poměry, absence rodiče, aj.). Po přečtení výčtu je pochopitelné, že si děti ze zmíněného prostředí nesou následky, problematické vzorce chování, extrémní emoce, strachy, někdy i prognózu patologie osobnosti. Práce matky v SOS vesničce je tedy velmi náročná, někdy bolavá. Spousta našich maminek však vše ustála, vybojovala a podařilo se jim z přijatých dětí vychovat slušné a zodpovědné lidi.

Jak probíhá příjem dětí do SOS dětské vesničky?

Informace o těchto dětech se ke Sdružení dostávají prostřednictvím příslušných úřadů z registrů dětí, pro které je vhodné osvojení nebo svěření do pěstounské péče, vedených krajskými úřady, resp. Ministerstvem práce a sociálních věcí.

SOS dětské vesničky obecně nepřijímají do pěstounské péče děti vyžadující zvláštní specializovanou péči, neboť by jim tuto péči nebyly schopné plně garantovat. V případě, kdy dojde k zásadnímu zhoršení zdravotního stavu dítěte již žijícího v SOS dětské vesničce, se ale Sdružení samozřejmě vždy maximálně snaží najít cestu, která by umožnila setrvání dítěte v pěstounské rodině v SOS dětské vesničce.

Na rozdíl od individuální pěstounské péče se do SOS vesničky dostávají celé sourozenecké skupiny dětí. Mnohdy individuální pěstoun nemá dost kapacity na péči například o 5 přijatých sourozenců. Vesničky tuto možnost nabízejí, neboť je matce poskytována materiální i odborná podpora a také sociální podpůrná síť. Nová matka přijme svou první sourozeneckou skupinu v počtu 2 - 4 děti a společně procházejí adaptačním obdobím. Je to čas změn pro všechny v rodině, čas nastavování pravidel a hranic, ale taky budování lásky a důvěry vzájemně mezi sebou. Po nějaké době (minimálně po půl roce od přijetí prvních dětí) se žádá znovu o zařazení matky do registru pěstounů a matka tak může přijmout další sourozeneckou skupinu. Po druhém příjmu tak rodinu tvoří matka a 5 - 7 dětí. Více dětí žena nepřijímá, i když máme výjimky. Konkrétní počet dětí v jedné pěstounské rodině ale závisí na mnoha různých faktorech, především na úspěšnosti navázání vztahu mezi matkou - pěstounkou, resp. pěstounským párem a dětmi přijatými do pěstounské péče.

Není divné a proti zdravému vývoji dětí, aby je vychovávala v SOS vesničce žena sama?

Spoustě lidem zavání výchova dětí jen samotnou ženou a ještě k tomu v komunitě vesničky podivínstvím. Lidé chtějí vidět, že i pěstounské děti mají ve svém životě mužský vzor a fungující rodičovský pár. Kdyby to šlo, jednalo by se o ideální stav. Počet dětí čekajících na náhradní rodinu ale několikrát převyšuje počet žadatelů – pěstounů (nejlépe manželských párů). Vesničky tak na tuto situaci reagují a nabízejí rodinný život dětem vyrůstajícím původně v ústavní péči. Naši práci podporují i statistiky. Vždyť v ČR je přes 50% rozvedených manželství a ženy vychovávají své potomky samy. Naši činnost dále podporují výsledky 30-ti letého výzkumu vesniček (Bubleová, Matějček, Ryšavý a kol.), který ukázal, že i výchova samostatnou matkou v SOS vesničce je pro budoucí život dítěte smysluplná, přínosná a snižuje riziko delikvence. Práce naší profesionální mámy je kompromisem mezi potřebami dvou stran – ze strany dítěte potřebou rodiny, bezpečí, vztahu, lásky a otevřené budoucnosti a ze strany samotné ženy potřebou mateřství, ochraňujících tendencí a naplnění smyslu života.
V současnosti opět otevíráme možnost pěstounství v SOS vesničce pro manželské páry a snažíme se inspirovat i zkušenostmi ze zahraničí (Polsko, Finsko,…).

Zůstávají děti po příchodu do SOS dětské vesničky v kontaktu s biologickými rodiči?

Jedním ze základních pravidel SOS dětských vesniček je, že má být v maximální možné míře podporován kontakt dítěte s jeho biologickými rodiči. Výjimku představuje pouze situace, kdy styk dítěte s biologickými rodiči zakázal soud. Bohužel se mnohdy setkáváme se situací, kdy biologičtí rodiče nejeví o dítě žádný zájem. V takovém případě často jediným pojítkem s biologickou rodinou zůstávají prarodiče či jiní příbuzní. V každém případě musí matka – pěstounka respektovat a mít stále na paměti, že přijaté děti mají svoje vlastní biologické rodiče a v SOS dětské vesničce je pro ně vytvářen náhradní domov.